Dominik Furch: Lakros je hokeji podobný, i proto se mi zalíbil

Hokejový brankář, který má kromě titulů z české a švédské ligy, na kontě i třicet reprezentačních startů. Dominik Furch chytal na MS a byl součástí českého týmu také na olympijských hrách 2018. Nyní bude jako druhý ambasador lakrosu v Česku podporovat své kolegy a kolegyně z tohoto sportu, aby za čtyři roky okusili atmosféru olympiády také. Čtyřiatřicetiletý gólman věří, že se k lakrosu dostane více lidí.

Kdy jsi poprvé viděl lakros?
Bylo to na Slavii v Edenu, šlo o mezinárodní turnaj a bylo to v roce 2011 (boxlakrosové MS, pozn. red.). Byli jsme se tam podívat na nějaké zápasy. Teď jsem se k tomuto sportu po letech dostal znovu, protože můj syn na Zbraslavi dělá první lakrosové krůčky. Chodí na tréninky, takže jsem i já s lakrosem víc v kontaktu.

Lední hokej má k lakrosu blízko, speciálně k boxlakrosu. Jak se jeví ta podobnost tobě?
Určitě je to podobné. Hraje se na stejném hřišti, je to také kontaktní sport, možná i proto se mi lakros zalíbil a dal jsem na něj syna. Nejsem navíc úplně typický hokejový táta, který by musel dát dítě taky na hokej. Byla možnost si vyzkoušet lakros, tak jsme ho sem přihlásili. Když v tom bude pokračovat, budu rád.

V zámoří si často hokejisté zpestřují přípravu v létě právě lakrosem. Ty jsi někdy takovou možnost měl?
Nikdy. Ani vlastně nevím, jestli třeba někdo z českých kluků v létě lakros hraje. Vím, že si tu přípravu zpestřují třeba in-line hokejem a podobně. Každopádně mi to přijde jako zajímavé doplnění, protože to má k hokeji určitě blízko.

Zaznamenal jsem, že syn Radko Gudase zkoušel hrát lakros, tak se třeba rodí nová generace potomků hokejistů v lakrosu…
Myslím, že by bylo super tenhle sport trochu zpropagovat, aby se dostal lidem víc do povědomí. Čím víc lidí si přijde lakros vyzkoušet, tím líp.

Je to v těchto dnech právě rok, co byl lakros potvrzen do programu olympijských her 2028 v Los Angeles. Ty jsi byl na olympiádě v Pchjongčchangu před šesti lety, jak bys jí jako účastník přiblížil lakrosákům, kteří to možná zažijí za čtyři roky také?
Ať už člověk dělá jakýkoliv sport, tak jsou olympijské hry prostě něco víc. Samozřejmě jsou v jednotlivých sportech mistrovství světa, ale na olympiádu se sjede elita z různých sportů a právě to, že se může potkat s ostatními sportovci a vidět je v akci, tomu dává určitou výjimečnost. Člověka tam pohltí už jenom ta atmosféra. Když přijde do vesnice a uvidí olympijské kruhy, mu to své kouzlo. Hodně na mě udělalo také dojem, že tam vlály vlajky všech zúčastněných zemí. Celé olympijské hry byly velký zážitek.

Máš na kontě dva mistrovské ligové tituly, chytal jsi na mistrovství světa, účastnil ses zmíněných olympijských her. Je něco, čeho si v kariéře vážíš nejvíc?
Ze sportovního hlediska je to asi titul ve Švédsku, který se mi podařilo vyhrát s Färjestadem. Ten je pro mě nejcennější. Samozřejmě zápasy v reprezentaci, ať už na mistrovství světa, tak ty v uvozovkách běžné během sezony, mám také vysoko postavené. Ale s národním týmem se mi nepodařilo nic velkého vyhrát.

Ty jsi v hokeji brankář. Lakrosový míček je z tvrdé gumy, podobně jako puk, chtěl by sis zkusit zachytat i v lakrosové brance?
Asi jo, myslím, že na to brzy dojde a už se těším. Je to něco jiného. Dělal jsem si srandu, že jsem celý život zvyklý na černou gumu, tak uvidíme, když na mě poletí bílá, jestli ji chytím. Jsem na to zvědavý.

Text: Pavel Urban

Foto: Kateřina Hrubá