3.1.2017
Většina lakrosových programů pro mládež je vedena motivovaným jednotlivcem s hlubokou a stálou láskou k této hře. Takový člověk dokáže přesvědčit 40 až 70 dětí, aby se začaly věnovat tomuto sportu.
Po několikaletém vývoji program dosáhne rovnováhy mezi počtem nových hráčů a hráčů odcházejících na střední školu. Jinými slovy, program si bude udržovat stálý počet od 40 do 70 hráčů. To je asi tolik, co může jeden trenér zvládnout. Ani s jedním nebo dvěma asistenty trenér ovšem nedosáhne ustáleného systému, který by se dále rozvíjel. K vytvoření programu, který se bude každoročně dále rozvíjet, je potřeba vybudovat celý podpůrný systém doplňující úsilí trenéra. Klíč k jeho vytvoření spočívá v nalezení správných lidí a v jejich správném začlenění podle jejich specializace a zkušeností.
Lidé, kteří hru znají, by se měli soustředit zejména na trénování, zatímco ti ostatní na administrativní úkoly. Je dobré připravit plán, který obsáhne všechny nezbytné úlohy, jako je získávání vybavení, zajišťování hřišť, dresů a rozhodčích atd. (seznam na konci tohoto článku uvádí většinu základních potřeb nezbytných pro zahájení programu).
Jakmile vypracujete plán, musíte k jednotlivým úlohám přiřadit správné lidi. Pokud někdo z klíčových osob zklame a nezvládne své úkoly, může to program výrazně ohrozit. Měli byste proto pořádat pravidelné schůzky s těmito lidmi, abyste se ujistili, že vše jede po těch správných kolejích. Nikdy nezapomínejte, že se jedná o dobrovolníky. Neočekávají nic za svou práci a snahu, kromě svého uspokojení za dobře odvedenou práci. Na konci sezóny je vhodné jim veřejně poděkovat a věnovat jim vhodné dárky. Oslava závěru sezóny je dobrou příležitostí k projevení takového uznání. Další možností, jak se svým pomocníků zavděčit, je proniknout do lokálních novin a jmenovat je na jejich stránkách.
S dalším rozvojem vašeho programu bude nutné vytvořit organizační systém, který zajistí co nejhladší chod. Jednou z možností je jmenovat manažera, který bude dohlížet na vše, co se tohoto sportu týká. Tato osoba by měla hru znát a měla by být schopná rozhodovat o dalším směřování a rozpočtu. Jestliže se program dostatečně rozroste, mohlo by být užitečné jmenovat zástupce, který by se postaral o veškerou administrativu a další záležitosti.
Manažer by se měl postarat o organizaci večírků, zařizování dárků pro pomocný personál, pořizování týmových fotek, vybírání firem pro zhotovení dresů, zajišťování správné velikosti všech dresů, shánění sponzorů atd. Může se zaměřit i na zakládání nových týmů, zprostředkování rozhodčích, rozhodování o věkovém rozdělení hráčů, připravování utkání, rozvržení utkání i rozhodčích. Dalším klíčovým článkem úspěšného systému je "týmová máma". Ona (nebo i on) odpovídá za šíření důležitých informací členům týmu, jako jsou změny v tréninkovém rozvrhu či upozornění na blížící se týmové focení. Hlavní trenér týmu by měl s "týmovou mámou" úzce spolupracovat, aby se ujistil, že všichni hráči i jejich rodiče vědí o důležitých událostech.
Jakkoliv jsou výše uvedení lidé pro tým důležití, budou to právě trenéři, kdo dodá dynamiku vašemu programu pro mládež. Nebude určitě snadné najít dostatečně kvalifikované trenéry, kteří by měli čas a potřebné odhodlání k trénování takového sportu; možná se budete muset spokojit i s trenéry, kteří tuto hru neznají, ale jsou jinak kvalifikovaní.
Přednost asi budou mít trenéři amerického fotbalu, basketbalu a házené, což jsou sporty, u kterých existují určité podobnosti s lakrosem. Jedním z nejlepších způsobů, jak získat správné lidi, je inzerát (v místních novinách) nabízející možnost trénovat zajímavý, atraktivní a rychle se rozvíjející sport. Pro trenéry, kteří aktivně trénují jiný sport v podzimní či zimní sezóně a hledají něco nového a zajímavého na jaro, je lakros výborným řešením. Jednoduše, jestli netrénují basketbal, měli by trénovat lakros.
Nejvhodnějšími kandidáty jsou samozřejmě rodiče dětí, které se chtějí přihlásit a začít hrát lakros. Rodiče tak získají možnost trénovat své vlastní děti. Je také důležité, aby rozuměli tomu, jak lakros připravuje jejich děti na jiné sporty, jako je fotbal, basketbal či americký fotbal. Jakákoliv nechuť ke spolupráci při trénování většinou vychází z nezájmu rodičů a z jejich neznalosti hry.
Tomu se však dá předejít zorganizováním předsezónního soustředění pro trenéry a také utvořením trenérských dvojic z nových trenérů a těch, ktěří hru znají. Základní výcvik trenérů na většině místech zajistí gymnazijní trenéři. Pokud tento způsob není možný, měl by základní výcvik nových trenérů vést manažer či některý trenér, který hru zná. Nemusí se jednat o nijak dlouhodovou akci. Většinu základních znalostí lze naučit v jedné či dvou hodinách. Základní výcvik by se měl uskutečnit jen několik týdnů před začátkem sezóny, aby si noví trenéři uchovali základy v živé paměti.
Pro nové trenéry byste dále měli zajistit příručku, obsahující klíčové body tréninku. Nejlepší herní body mohou pak být pojaty jako sezónní pokroky. Opět je vhodné utvořit dvojice ze zkušených a méně zkušených trenérů, aby se v prvním roce zajistil co největší rozvoj jejich zkušeností. Pro děti je velice důležité, aby se naučily užít si hru. Veškerá jejich zkušenost pro ně musí být pozitivní.
Program může díky nim velice dramaticky postoupit, jelikož děti o svých zážitcích rády mluví se svými kamarády. A to je ta nejlepší reklama, zejména v menších komunitách. Trenéři se musí zaměřit na prohlubování pozitivního pocitu ze hry. Hra může být pro dítě složitá, ale vy se musíte vyhnout zastrašování především na začátku sezóny. Dokud se snaží, musíte je stále ujišťovat o tom, jakého pokroku dosahují.
Důležitým činitelem pro udržení správného zápalu do hry je maximalizování herní doby pro každého hráče. Abyste toho dosáhli, musíte se pokusit týmy vyvážit. Výborný způsob, jak zajistit vyváženost týmů, je náčrt. Po dvoutýdenním soustředění všech hráčů mohou trenéři hráče zhodnotit a stanovit preference pro výběr. Výběr a kombinace hráčů může být podobná té, která se používá k hledání talentů v NFL.
Nemusí to být složité ani časově náročné. Je celkem jednoduché seřadit hráče a nechat je běžet několik koleček s lakroskami a potom jim změřit čas při běhu na 50 metrů. Trenéři poté mohou hráče vyhodnotit a načrtnout sestavu. Zprostředkovatel by měl na toto řízení dohlížet, aby bylo zajištěno co nejpoctivější výběrové řízení. Hlavním cílem je zajistit rozumnou vyrovnanost týmů a poskytnout všem hráčům stejnou možnost hrát.
Ideální počet hráčů v jednom týmu je asi 16 až 20 hráčů. Méně než 16 hráčů v týmu může znamenat přílišnou námahu a více než 20 ztíží zajištění rozumné hrací doby pro každého z hráčů. Každý trenér by měl po prvním soustředění trénovat svůj tým odděleně, ale je dobré organizovat zápasy s jinými týmy ve stejném programu v průběhu sezóny. To připraví hráče na zápasy proti týmům z jiných programů. Počet týmů bude záležet na počtu přihlášených dělí. Jak bylo již zmíněno, dobrým vodítkem je průměrně 18 hráčů v jednom týmu.
Pozornost je nutné také věnovat věkovému rozdělení. Pokud je to jen trochu možné, měly by děti hrát proti stejně starým soupeřům. Není možné postavit devítileté děti proti čtrnáctiletým. Většina programů pro mládež je určena pro děti od 8 do 14 let. Starší děti už pravděpodobně navštěvují střední školu. Věkové kategorie by neměly mít více než tříleté intervaly, nejlepší jsou ovšem dvouleté. Například U9, U11, U13 a U15.
Není-li dostatek hráčů pro každou věkovou skupinu, potom sestavte kategorie 8-10, 10-12 a 12-14 let. V tomto případě by skupina 10-12 mohla být dále rozdělena podle výšky. Výškově menší děti by byly umístěny do mladší skupiny a vyšší děti pak do té starší.
Vždy je nezbytné, aby hra děti bavila a byla pro ně zajímavá. Nechte hráče, aby si nosili své dresy domů, a zajistěte, aby na nich měli vytištěná svá jména. To má obrovský dopad na rozvoj hrdosti a opět to funguje jako skvělá reklama mezi spolužáky. Navíc to zvyšuje dojem, že lakros je rychle se rozvíjející hra a že noví hráči jsou vítáni. Také je dobré se snažit dostat jména našich hráčů do novin. Tím navíc povzbudíme rodiče k účasti na utkáních dětí a k jejich další podpoře programu. Je-li to možné, je dobré nechat hrát kamarády ve stejném týmu, ovšem nesmí to narušovat vyváženost týmů. Na konci sezóny by měli být všichni účastníci oceněni. Čím víc lakrosových suvenýrů si děti vezmou s sebou domů, tím víc budou na sport vzpomínat do začátku další sezóny a mluvit o něm se svými kamarády. Abyste ještě více posílili tuto mimosezónní motivaci, můžete poprosit známého lakrosového hráče či trenéra o proslov k vašim hráčům na konci sezóny. Většina profesionálních lakrosových hráčů k dětem ráda promluví, jelikož oni sami chtějí tento sport rozšiřovat.
Setkání se slavnými lakrosovými hráči bude pro děti zajímavou zkušeností a bude je motivovat k pilování práce s holí v době mezi sezónami. Cokoliv, co propaguje váš lakrosový program, je užitečné: trička, potítka, nálepky atd. Čím víc zvýšíte povědomí ve vašem okolí, tím větší máte šanci získat více hráčů i rodičů. Když se budete řídit základními pravidly - dbát na organizovanost, vybudovat si podporu, zajistit zábavnost hry a tréninků - vybudujete silný a úspěšný lakrosový program pro mládež.
(Bulding the YOUTH Lacrosse Program, by Marty Letterman, Commissioner, May/June 2000)
Překlad K.Ratajová
Úprava S.Hardtová