7.1.2018
Poslední den roku 2017 jsme vyrazili do polského Krakova na novoroční turnaj pořádaný organizačním týmem nadcházejícího Mistrovství Světa v mužském fieldlakrosu, které se v srpnu koná v izraelském Tel Avivu. Jeli jsme hrát za tým Euro Stars, tvořený hráči evropských klubů z Německa, Polska, Maďarska a České republiky. Na Nový Rok nás čekaly dva přátelské zápasy proti polské reprezentaci a izraelské reprezentaci do 19 let. Za Českou republiku vyrazilo pět hráček Lcc Radotín a brankářka Áňa Ničová z Jižního Města. Klučičí Euro Stars tým pak posílili tři, respektive dva hráči LCC Radotín.
Vyrážime na
turnaj
Sraz k odjezdu jsme měli naplánovaný na
devátou hodinu ranní, avšak výjezd na turnaj jsme oficiálně
zahájili až návštěvou Mc‘Donaldu na dálnici D1 kousek před Brnem.
Předpoklad slabého provozu a brzkého příjezdu, který jsme chtěli
využít k objevování historického města, se opravdu naplnil, a
tak jsme lehce po třetí hodině odpolední dorazili do zamluveného
hotelu. Večer proběhl v duchu oslav Nového Roku, kterých já
jsem se bohužel nezúčastnila, a i kdyby ano, je lepší si ho nechat
vyprávět osobně, neboť kdo tam nebyl, pravděpodobně neuvěří.
Seznamujeme se s
týmem
První zápas nás čekal v 10:30. Na hřiště
jsme se dostavily jako jedny z prvních a zvědavě jsme čekaly,
co nám dorazí za spoluhráčky. Bylo to pro nás docela nové, protože
jsme zvyklé hrát za svoje kluby se stále stejnými lidmi, které
dobře známe. Mít v týmu hráče, které vidíte poprvé
v životě půl hodiny před zápasem, je přece jen docela výzva.
Během pár minut jsme pochopily, že budeme v týmu jedny ze
zkušenějších, a tak jsme se ujaly organizace společné rozcvičky a
vysvětlení týmové taktiky. Kromě klasického zahřátí a protažení
jsme zařadily i pár her na zapamatování jmen. Ne že by nám to nějak
výrazně pomohlo, protože během zápasu jsme na sebe často stejně
volaly jen podle čísel, ale bylo vidět, že počáteční ostych
z neznámého opadl a nálada se uvolnila. Nakonec jsme zjistily,
kdo hraje v obraně, kdo v útoku a kdo je středopolař, a
podle toho určily úvodní jedenáctku. Samy Češky jsme se na hřiště
postavily všechny s tím, že uvidíme, jak se zápas bude vyvíjet
a podle toho budeme střídat.
Zápas proti polské
reprezentaci
Zápas proti Polkám jsme začaly úspěšným
rozhozem a měly jsme šancí prvního útoku. Během chvilky se ukázalo,
že mezi hráčkami našeho týmu budou velké výkonnostní rozdíly a
abychom vyhrály, bude potřeba hrát naplno a zodpovědně. Jako první
se po nahrávce od Markéty Malinovské trefila Káťa Hlavsová a mohly
jsme poprvé v roce 2018 slavit! Do konce první půlky se nám
dále dařilo na rozhozech a tak jsme se často dostávaly do útoku.
Protože Polky nevytvářely nijak extrémní tlak na hráčku
s balónem, mohly jsme se docela dobře domlouvat na zakládání
akcí a radit svým spoluhráčkám, jak se v útoku hýbat, aby
zaměstnaly své obránkyně. Snažily jsme se opravdu hrát se všemi
hráčkami, které jsou na hřišti, i přesto však byla patrná výrazná
spolupráce nás Češek. Většinu gólů jsme nastřílely my a kvůli
individuálním chybám našich spoluhráček jsme toho opravdu hodně
naběhaly, ale radost, kterou jsme měly z každého jejich
pokroku, byla opravdu velká. Šlo o maličkosti jako sebraný míč ze
země, hezká nahrávka, týmový vývoz balónu, nebo povedený rozhoz.
Nemluvě o prvním gólu, který vstřelila jedna z holek. Zápas
proti Polkám jsme vyhrály 12:9 a měly jsme z ní radost nejen
my, ale i naši fanoušci (!) a taky náš „kouč“ a jeden
z organizátorů turnaje, Brian Witmer.
Zápas proti Izraeli
U19
Druhý zápas nás čekal proti reprezentačnímu týmu
Izraele do 19 let. Už z rozcvičky bylo vidět, že
se Izraelky na zápas opravdu těší. Byly hlučné, veselé a
velice namotivované. Začaly jsme ve stejné sestavě jako proti
Polkám. Od úvodního hvizdu nám došlo, že tento zápas se bude hrát
na jiném rychlostním i technickém stupni, než zápas ranní. Všechny
holky měly skvělou techniku a byly hrozně rychlé. Mám pocit, že
v tu chvíli nám něco přeskočilo v hlavě. Věděly jsme, že
máme obrovskou nevýhodu, protože máme tým plný lakrosových
začátečnic. Snad právě to nás přimělo makat za každou cenu na sto
deset procent. Touha hrát vyrovnaný zápas rostla s každým
gólem, který jsme jim vstřelily. Izraelky byly výborné na
rozhozech, kam jim chodila skvěle hrající hráčka, která si uměla
balon z rozhozu hodit přesně tam, kam chtěla. V první
půlce nás výrazně podržela Áňa Ničová v bráně, která dokázala
zastavit spoustu střel, ke kterým se Izraelky dostávaly kvůli naším
základním chybám v obraně. První půlka skončila 5:2 a my byly
nadšené, že s týmem který máme, hrajeme takto vyrovnaný
zápas.
Druhá půlka s sebou nesla změnu brankářky. Naším druhým brankářem byla polská hráčka, ze které později vypadlo, že hraje teprve chviličku a před tímto zápasem stála v bráně pouze jednou, a to minulý týden na tréninku. Věděly jsme, že Áňa nám dosud byla velkou oporou, ale chtěly jsme, aby i naše druhá brankářka dostala šanci si zachytat. Na rozhozech se nám nadále nedařilo, a přestože jsme si opravdu vážily balónu a hrály tak, abychom jako tým dělaly co nejméně chyb, pomalu jsme sledovaly, jak nás Izraelky dohání. Za stavu 9:7 a několika málo minut do konce bylo klíčové udržet balon, což se nám nepodařilo, a tak se s konečným hvizdem zastavilo skóre na nerozhodných 9:9. Izraelky byly obrovsky nadšené a za každou cenu chtěly prodloužení. I náš kouč Brian souhlasil, že zápas musí mít vítěze, a tak jsme se domluvily na pětiminutovém prodloužení systémem náhlá smrt, tedy kdo dá gól, vyhrál.
Zápas jde do
prodloužení
Prodloužení při přátelském zápase, tak to
bylo něco pro nás. Izraelky nás letos porazily v základní
skupině mistrovství světa a nám se vybavily všechny emoce
z tohoto prohraného zápasu. Vidět, jakou radost mají
z gólů, které jeden za druhým dávají naší
brankářce-začátečnici, nás zdravě naštvalo. Postup byl jasný. Áňa
do brány, Markéta (Malinovská) na rozhoz, a zbytek nás Češek na
kruh. Řekly jsme si, že tento rozhoz musíme vyhrát. A? My ho
opravdu vybojovaly! Izraelky byly přemotivované a už v tak
ostře hraném zápase ještě přitvrdily. Ještě než jsme s míčem
doběhly do úoku stihly získat žlutou kartu za pushing. V útoku
jsme tedy měly dvě minuty početní převahu. Sikina (Tereza Laláková)
měla dvě krásné šance na gól. Střelu z jedenáctky ale o kousek
minula a druhou střelu jejich brankářka zkušeně vychytala. Izraelky
sebraly míč a v přečíslení se hrnuly na naši bránu. Jejich
skoro už jasný gól ale Áňa (Ničová) nějakým zázrakem chytla. Už ani
pořádně nevíme, jak se ten konec nakonec semlel, ale Káťa byla
najednou před bránou, a po nahrávce od Jolči (Krmenčíkové) to
zkusila jedna na jednu, vystřelila, a ono to tam padlo. No a ta
radost! My jsme je porazily!
Bylo krásné vidět tu radost hráček, které by se svým klubem zápas proti takto silným soupeřům velmi pravděpodobně prohrály. Nám udělalo obrovskou radost, že si díky nám mohly zahrát zápas na takhle dobré úrovni a být dokonce součástí týmu, který nakonec zvítězil. Mohly jsme sledovat, jak velký pokrok během celého dne udělaly – nejen lakrosově, ale i v týmovém myšlení. Bylo vidět, že všechny, co tam jsou, makají, radují se a dýchají s týmem. Po vítězném góle jsme jim řekly o naší prohře na mistrovství světa, a taky jak jsme rády, že jsme jim to, i když tak trochu nepřímo, mohly dneska vrátit. Po tomto zápase jsme všechny cítily, že nejsme jen skupina holek, co se sešly na dva zápasy, ale připadaly jsme si jako jeden tým který společně něco dokázal.
Závěrem
Kluci stejně
jako my odehráli dva zápasy za tým Euro Stars. Jeden vyhráli, jeden
prohráli, ale my jsme se shodly, že si počínali velice slušně. Před
námi teď byla šestihodinová cesta domu. Byly jsme unavení, bolely
nohy a všechny čerstvé modřiny, ale byli jsme hrozně rádi, že jsme
tenhle výlet podnikli.
Závěrem jen uvedu, že Matěj nakonec žádný zápas neodehrál a asi tak ve dvě hodiny odpoledne, když my jsme byly uprostřed bojů proti Izraelkám, se našel v Praze. Ale o tom asi až někdy na Sokolovně u piva..
Z Lcc Girls hrály: Jolana Krmenčíková, Jana Hlavsová, Kateřina Hlavsová, Markéta Malinovská a Tereza Laláková
Z Jižního Města: Anna Ničová
LCC Radotín kluci: Martin Malinovský, Dominik Javorský, (Matěj Barák)
Za holčičí část výpravy, Kateřina Hlavsová