Custodi na turnaji za velkou louží - kopie

Dlouhých třicet let muselo uplynout od prvního boxlakrosového zápasu, který v roce 1986 odehráli radotínští Custodi, než se vydal tým na turnaj do místa zrodu lakrosu – do oblasti velkých jezer na pomezí Spojených států amerických a Kanady.

Radotínský klub využil nabídky pořadatelů turnaje LaxAllStars North American Invitational Scotta Neisse a Connora Wilcona a vyslal svůj „A“ tým Custodes, který se může pyšnit tím, že je nejúspěšnějším boxlakrosovým týmem na evropském kontinentu.

Historický „krok“ tak započal v 18 hodin místního času na letišti John F. Kennedyho v New Yorku. Po nezbytné proceduře na letišti, kupodivu poměrně hladké, si tým odhlasoval, že v rámci dobrodružství  jedeme do hotelu hromadnou dopravou, a tak jsme se letištním E-trainem, metrem a po celkem dlouhém pochodu s veškerou bagáží dostali do hotelu v Queensu. Večer pak došlo na remake sportovního románu Oty Pavla Dukla mezi mrakodrapy, a celý tým se ocitl v němém úžasu na Broadwayi a Times Square, kde je rozdíl mezi intenzitou osvětlení v denní a noční době sotva v jednotkách luxů, a možná spíš ve prospěch noci.

Brzy ráno se celá výprava vydala ve čtyřech zapůjčených vozech směrem na severozápad do vnitrozemí státu New York. Po tříhodinové jízdě po americké highwayi podzimní krajinou připomínající křivoklátské lesy, ale v listnatém provedení, jsme dorazili do hotelu v Syrakusách blízko jezera Onondaga. 

V první hrací den turnaje – ve čtvrtek – jsme vyrazili brzy, protože jsme měli od půl jedenácté domluvený trénink v dějišti turnaje, indiánském městečku Nedrow, které s pouhými dvěma a půl tisící obyvateli hostilo v roce 2015 mistrovství světa v boxlakrosu. Městečko svým boxlakrosovým zázemím musí každému lakrosákovi vyrazit dech. Hned na začátku obce narazíte na „starou“ boxlakrosovou halu, která se v zimě proměňuje na hokejové hřiště, a ve které se odehrála většina zápasů loňského mistrovství světa. Po dalších necelých pěti kilometrech jízdy se ocitnete před něčím, co vás naprosto ohromí – před úplně novou čistě boxlakrosovou halou.

Hala je plně funkční architektonický skvost s neméně skvostným názvem Tsha’ Thoñ’nhes Arena. Naprostou většinu stavebního materiálu, ze které je vyrobena, tvoří dřevo. Dřevěná konstrukce haly je posazena na betonové pilíře, ale vy nemáte šanci beton vidět, protože je obložen přírodním kamenem. Mezi betonovými pilíři jsou svislé stěny tvořeny roletami, takže je možné mít za příznivého počasí v poměrně krátké době z haly venkovní zastřešené hřiště. Na zimu je hala vytápěna. Vnitřní prostor okolo hřiště je opatřen stejným kobercem s vysokým „chlupem“, jako je na hrací ploše, takže máte pocit, že se musíte u vchodu zout, protože si připadáte, jako když přijdete do obýváku. Zasouvací tribuny pro zhruba 500 diváků jsou po jedné straně hřiště. 

První naše vystoupení na turnaji bylo naplánováno od 13 hodin a soupeřem nebyl nikdo jiný, než nám z Memoriálu Aleše Hřebeského dobře známý tým Nova Scotia Privateers s kamarády Chetem Konecznym a Jamiem Barnetem. Již dopředu před zápasem prohlašovali, že tady jsou doma, a že nám vrátí všechny ty prohry z turnajů v Radotíně. Naštěstí zůstalo jen u slov a výhra 8:3 potvrdila, že to na nás prostě neumí.

Od 17 hodin nás pak čekal další tým naší skupiny a tím byli Caughnawaga Indians ze stejnojmenné irokézské vesnice ležící na břehu řeky Mohawk 100 km východně od Nedrow. Vítězství v poměru 10:6 nad tímto soupeřem bylo o to cennější, že tento tým v konečném pořadí na turnaji obsadil třetí místo. S jednoznačným vítězstvím ve skupině v kapse a s automatickou účastí ve čtvrtfinále jsme zhlédli ještě pár zápasů a vydali jsme se zpět na hotel. Trochu nás děsila skutečnost, že náš čtvrtfinálový zápas začne v pátek až ve 23 hodin.

Druhý den jsme se vydali do haly na dvanáctou hodinu, protože konečně dorazil i americký tým Vermont Voyagers, přední tým quebecké části soutěže Senior B. A protože „pavouk“ turnaje k nám byl neúprosný, právě vzájemný zápas mezi Vermontem a favoritem turnaje a profesionály nabitým týmem Thompson Brothers, měl rozhodnout, kdo bude naším čtvrtfinálovým soupeřem. Zápas byl ukázkou moderního boxlakrosu a až prodloužení rozhodlo o vítězství Thompsonů a o tom, že proti nám nastoupí tým z Vermontu.

Proti Vermontu bylo důležité důslednou obranou otupit počáteční nápor a udržet co nejdéle bezbrankový stav. Naopak z rychlých protiútoků proměňovat pokud možno každou šanci, protože bylo jasné, že jich nebude mnoho. Bohužel nic z toho se nezdařilo. Rychlá hra soupeře v útoku dávala zabrat naší obraně, která pod tlakem začala dělat chyby, a soupeř tyto chyby spolehlivě trestal. Naopak náš útok narážel na velice dobře hrající obranu a výtečného gólmana. Když už se podařilo zahrozit z rychlých protiútoků, byly to tyče nebo právě brankář, který zachovával dostatečný rozdíl ve skóre v náš neprospěch. Konečný výsledek 7:2 vypadal hůře než předvedená hra, a nás odsoudil k boji o konečné páté místo.

Poslední dva zápasy nás čekaly v sobotu v závěrečném dni turnaje. Nejprve jsme si v poledne poradili s americkým týmem Uncommon Fit Lasersharks v poměru 6:1 a od 17 hodin jsme deklasovali překvapení turnaje tým Jamaica 10:2, a mohli jsme tak začít slavit konečné 5. místo.

Finálový zápas byl reprízou zápasu ve skupině mezi Thompson Brothers Lacrosse a Vermont Voyagers. Výsledek 17:8 pro tým kolem nejstaršího hráče turnaje, 55letého Jerome Thomsona znamenal potvrzení role favorita turnaje, který jako cenu obdržel nádhernou trofej z dílny místního řezbáře.

Samotný turnaj se vyznačoval vysokou profesionalitou jeho organizátorů umocněnou prostorem, ve kterém se odehrával. Nedostatkem byl nezájem diváků a velmi nekvalitní on-line přenos zápasů.

Shrnuto – 5. místo v takové konkurenci je jednoznačně úspěchem. Na druhou stranu předvedená hra týmů na prvním až čtvrtém místě ukázala, že je před námi (myšleno před českým boxlakrosem) ještě hodně dlouhá cesta jak na poli hráčském, tak na poli trenérském. Každopádně co nejčastější konfrontace mezi našimi týmy a týmy ze Severní Ameriky je tou nejsprávnější cestou.

Závěrem je třeba vyslovit velký díky klubu TJ Sokol LCC Radotín za to, že umožnil hráčům se tohoto turnaje zúčastnit, hráčům pak za jejich příkladný přístup a vzornou reprezentaci klubu. Dále pak velký dík patří fanouškům doma, kteří neváhali vzhledem k šestihodinovému časovému posunu si přivstat anebo si odepřít spánek jen proto, aby podpořili svůj tým.

Děkujeme také za podporu firmě Hertz – za zvýhodněný pronájem aut.

A v neposlední řadě patří velký dík Ondřeji Mikovi, bez jehož organizace už tým není schopen odcestovat ani na turnaj do Brna, natož aby se dokázal vypravit na turnaj do místa vzdáleného 7500 km od domova.

Patrik Procházka 

Kompletní výsledky a statistiky najdete zde, i pro LASNAI jsou zpracovávány v Pointbenchi Petra Tahala – gratulujeme a jsme na to pyšní. www.laxallstars.com/nai/#cmd=

Fotogalerie je zde. www.flickr.com/photos/lcc-radotin/collections/72157674654406635/

Články o turnaji na www.laxallstars.com. www.laxallstars.com/tags/lasnai/

Videa. www.youtube.com/user/LaxAllStars/videos?view=0&sort=dd&shelf_id=11