Historie Ženského lakrosu v České republice

(sah) - Jak to všechno začalo a pokračovalo aneb léta 1987 - 1997 Na počátku bylo několik děvčat hrajících český "jednoruční" lakros. V roce 1987 si z pouhé zvědavosti zkusily zahrát obouruční lakros. Lakrosky jim tenkrát zapůjčili již dva roky hrající muži.

Hra je zaujala natolik, že se jich několik z týmu českého lakrosu Squaw rozhodlo k pozvání hráček anglické a americké ligy do Čech. Pozvané dorazily do Prahy na jaře 1988 a přivezly jako dar 12 ženských field lakrosek a míče. Ochotně předvedly ukázkové tréninky i samotnou hru. Z hráček českého lakrosu i z nově příchozích se vytvořil jediný tým a ten pod vedením dvou trenérů Plameňáka a Smíška (hráčů mužského lakrosu) začal trénovat na ragbyovém hřišti na Smíchově (TJ Tatra Smíchov). Tým se utěšeně rozrůstal a do půl roku je bylo třeba rozdělit na dva, oba stále trénovali na Smíchově. Z iniciativy tří hráček Tatry Milická (roz. Šindelářová), Tahalová, Kvasničková byl založen další nový tým v Malešicích. Ženský tým se v tomto roce také zformoval v Radotíně ze základny místního turistického oddílu.

Po MS 1989 v Perthu se utvořil mezinárodní tým, který na cestě po Evropě propagoval ženský lakros. V roce 1989 sehrál také výběr hráček tehdejší ČSSR své první mezinárodní utkání se Švédskem a USA v rámci festivalu Národy 89.

V roce 1990 se vypravil český národní tým na turné po Spojených státech amerických. Po celý měsíc se výprava pohybovala na východním pobřeží a získávala lakrosové zkušenosti na různých místech USA. Pamětnice této ojedinělé akce v historii ženského lakrosu Míša Milická vypráví: "Byl to ohromný zážitek pro nás pro všechny, za celý měsíc jsme nabyly neuvěřitelné množství nových poznatků o ženském lakrose. Celá výprava byla velmi náročná. Překonávali jsme dlouhé vzdálenosti autobusem, kolikrát se i stalo, že nebylo co jíst. Původní plán byl, že nás budou hostit americké týmy, ale ne vždy to vyšlo. Přesto jsme si "výlet" na americký kontinent pořádně užily a byl to jeden z mých nejhezčích zážitků s lakrosem."

27.2.1990 byl oficiálně založen Československý svaz ženského lakrosu, jehož první prezidentkou se stala Blanka Vávrová (roz. Kurzová). V té době bylo týmů již pět (Sokol Radotín A, Sokol Radotín B, LC Napolli, TJ Tatra Smíchov, TJ Motorlet) a mohla tak být zahájena první ligová soutěž, i když podle některých pramenů byla sehrána již v roce 1989.

V letech 1991 - 1992 došlo k různým přesunům hráček z týmů do týmů, k přejmenování týmů a nakonec i v mnohých týmech ke změnám v trenérských funkcích.

V roce 1992 se tak liga ustálila (bohužel jen na dva roky) na šest týmů. Lacrosse Club Custodes (dále jen LCC) Radotín A a LCC Radotín B původní Sokol Radotín, Free Foot Flamengo (dále jen FFF) původně TJ Motorlet, Os pubis (nově vzniklý tým z Malešic a některé hráčky z původního TJ Tatra Smíchov, pozn. Elektromontáže), LC Jižní město A (z původního LC Napolli - Říčany a některé hráčky z Malešic) a nově vzniklý tým GIS Plzeň.

V roce 1993 byla zvolena prezidentkou ČSŽL Martina Jindrová. Došlo k přejmenování z Československého svazu ženského lakrosu na Český svaz ženského lakrosu.

25.3.1993 přijel do Prahy ženský tým Anglie a sehrál několik utkání s českými týmy, také dva zápasy s reprezentací (11:2, 14:3 oba pro Anglii). Toto setkání se stalo přípravou na Světové hry ve Skotsku, historicky první cestu reprezentace ČR na světový šampionát. Ve skotském Edinburghu národní tým obsadil poslední příčku přesto dal světu jasně vědět, že lakros v ČR je a bude. (viz. dále o reprezentaci)

Počet registrovaných hráček utěšeně narůstal. Zatímco v roce 1990 to bylo pouhých 42 členek, v roce 1993 se členská základna rozrostla až na 108 členek. V roce 1994 byla zvolena prezidentkou Magda Plešková z FFF. Vedení ČSŽL nebylo se stavem členstva spokojeno. Zásadním nedostatkem byla absence kategorie juniorek a žákyň, mladých nadějí - budoucnosti každého sportu. Jediný tým, který si po léta pečlivě vychovával lakrosový potěr v mladší kategorii byl LCC Radotín. Jako jediný tak nikdy netrpěl nedostatkem hráček. U ostatních týmů bylo podstatně hůře. Po roce 1994 začala členská základna ženského lakrosu nezadržitelně klesat. Plzeňský tým pro nedostatek hráček opustil ligovou soutěž. Prezidentka ČSŽL v letech 1995 - 1997 byla zvolena Alice Pečínková z FFF. Přes veškeré snahy tehdejšího VV, jako byly propagační akce na výstavách (Sport Prague), pozvání zahraničních trenérek (v roce 1995 Jackie Pitts) i týmů (v roce 1993 tým z Anglie, 1994 Japonský tým, 1997 Bristol Lacrosse Club z Anglie), exhibiční zápasy pro veřejnost (v červnu 1997 Reprezentace vs. Anglie na Slavii), články v novinách, krátký šot v TV, bohužel nepřinesly kýžený výsledek, kterým by byl zásadní přírůstek nových hráček. Přesto došlo například v roce 1994 ke vzniku nového týmu Borůvky (trenéři Růžková, Nováková, Mrlík), jeho existence však netrvala déle než rok a tým se pro nedostatek hráček připojil k týmu Os Pubis. V roce 1994 se také jedna z hráček (Chaloupková z LCC Radotín) pokusila založit tým v Českých Budějovicích - neúspěšně. V letech 1993 - 1998 se každoročně konal Lakrosový kemp, z původního týdnu, následně upraveného na prodloužený víkend se počet dnů pro naprostý nezájem týmů snížil nakonec v roce 1997 na pouhý jediný den (Měchenice 1997). Tradice kempů tímto rokem končí. Podobnou akcí ČSŽL byl i Lakrosový ples, se kterým bývalo spojeno předávání ligových trofejí, stále menší a menší zájem vedl k přesunu organizace plesu z ČSŽL (občas ve spolupráci s mužským lakrosem) na skalního organizátora plesu - tým LCC Radotín. Od roku 1997 je tak pořádán Lakrosový ples již v Radotíně a jeho tradice trvá dosud.

Chyběla vytrvalost, zájem starších hráček trénovat juniorské týmy a podporovat rozvoj lakrosového dění. Lidé přicházeli s určitou nadějí, ale po několika marných pokusech přivést do lakrosu nové členy a především finance se zase vytrácely do svého vlastního nelakrosového života.

Zásadním a konečným řešením situace byla změna pravidel v roce 1997, kdy z důvodu kontumace tří ligových zápasů pro nedostatek hráček, byl přijat návrh na snížení počtu hráčů v poli. Z původních 11 + 1 (dle mezinárodních pravidel) na pouhých 9 + 1. V roce 1997 měl ČSŽL 59 registrovaných členů a pouze čtyři týmy (LC Jižní město, LCC Radotín, TJ Malešice - původní Os Pubis a FFF).

Léta krize a začíná svítat na lepší časy aneb léta 1998 - 2001

V letech 1998 - 2001 se stala prezidentkou ČSŽL Valerie Křížová (od 7.1. nová organizace pod názvem Český ženský lakros - dále jen ČŽL). Členská základna narůstala, i když velmi opatrně. V roce 1998 - 65 členů, 1999 - 76 členů, 2000 - neuvedeno, 2001 - 78 členů, 2002 - 80 členů. Liga bohužel zůstala i nadále záležitostí čtyř týmů.

V roce 1998 se díky ME konaném v Praze dostalo lakrosu opět více pozornosti v médiích a vzrostl zájem veřejnosti.

Na Kongresu 25.3.1999 upozorňuje prezidentka Křížová na trvající problém: "Stále nás tíží malá členská základna i absence juniorských týmů. Právě díky těmto problémům máme velmi mizivou šanci k získání jakékoliv podpory MŠTV, magistrátu hl. města Prahy i úřadů jednotlivých obvodů." VV se snaží pomoci rozvoji lakrosu schválením finančních odměn pro juniorské trenéry, kteří dovedou svůj tým až k ligové soutěži. K částečnému hrazení výstroje a výzbroje juniorek. I přes tyto vstřícné návrhy ze stran vedení ČSŽL musel juniorský ženský lakros počkat ještě další tři roky.

Juniorský lakros - nadějná budoucnost pro "nový" sport 2002 - 2003

Na podzim roku 2002 byla zvolena prezidentkou ČŽL Veronika Brychcínová. V roce 2002 ze zájmu starších hráček vznikly dva juniorské týmy TJ Malešice (trenérky Kratochvílová, Koubová) a SK Slavia Praha (trenérky Brychcínová, Klimoszková B.) FFF po roce 2002 přejmenován na SK Slavia Flamingo Praha. Na podzim 2002 uspořádal ČŽL akci pro děti a mládež od 12 do 18 let "I. Juniorský den 2002" a na jaře 2003 opět "II. Juniorský den 2003" tentokrát již s neuvěřitelnou účastí 44 hráček z TJ Malešic, LCC Radotín, LC Pardubice, LC Jižní město, SK Slavia Praha a děvčat, která přišla na pozvání z plakátů či novinových článků a poprvé se seznámila s lakrosem. V červnu 2003 byl uspořádán Lakrosový juniorský kemp, opět za velkého zájmu z řad TJ Malešic, LC Pardubice, SK Slavia Praha a dokonce přijela i zástupkyně nově se rodícího týmu z Kroměříže. Juniorky trénovaly pod dohledem zkušených rozhodčích a poprvé sehrály svůj "malý" turnaj. Snaha ČŽL bylo vytvoření juniorské ligy, proto na podzim 2003 dal přednost otevřeným turnajům pro všechny, před klasickou ligovou částí play-off. Podzimního otevřeného Malešického koláčového turnaje se tak zúčastnilo neuvěřitelných 94 hráček od 12 do 34 let. ČŽL opět podpořil juniorské začátky dalším ročníkem dne určeného dětem a mládeži "III. Juniorský den 2003 - podzim". A stále intenzivněji pracující Juniorská komise ČŽL začala připravovat pro léto 2004 historicky první mezinárodní turnaj juniorek a juniorů v Praze.

Na jaře 2004 mohla být poprvé v historii ženského lakrosu v ČR otevřena Juniorská liga (II.divize) do které se první rok přihlásily tři týmy (LCC Radotín, SK Slavia Praha a TJ Malešice). V I.divizi, kterou je Národní liga ženského lakrosu nadále zůstávají čtyři týmy. LC Pardubice a LC Kroměříž se zatím účastní pouze podzimních otevřených turnajů.

K 30.4.2004 byl počet členské základny 132 registrovaných hráček. Tedy nejvyšší v celé dosavadní historii ženského lakrosu.

Zpracovala Sára Hardtová

Poděkování Míše Milické, Báře Strohsové, Jiřímu Bryanovi a dalším, kteří přímo či nepřímo přispěli ke snaze o získání co nejpřesnějších údajů z dob, na které již skoro nikdo nevzpomíná :-).