Přinášíme rozhovor s hráčkou LK Slavia Flamingo Ivanou Kottasovou

(ado) Dvaadvacetiletá Ivana Kottasová je Pražačka, která se momentálně nachází v Londýně, kde hraje za lakrosový tým Blackheath Tigers. Studuje obor Journalism with Sociology na City University a spolupracuje s různými českými médii (HN, Rádio Česko, Respek). Má ráda kávu a noviny, Londýn a vaření pro přátele. Nemá ráda držkovou, komunisty a lidi co se mračí v metru.

• Ahoj Ivano, pověz nám, kde se momentálně nacházíš a jak ses tam dostala?

Jsem druhým rokem v Londýně (před tím rok v Liverpoolu), chodím tu do školy.

• Jak to vypadá v Tvém lakrosovém klubu, kolik vás hraje a jak často máte zápasy?

Hraju za Blackheath Lacrosse, což je jeden z londýnských klubů. Máme dva týmy, jeden hraje v premiership a druhý v první divizi Southern League. Kromě toho hrajeme celoroční turnaj Rosebowl, který je určen jen pro hráčky, které nehrají v reprezentačních týmech. Rosebowl je spíš taková legrace, chodí tam i holky, které třeba nemají čas trénovat, ale chtějí si občas zahrát.

 Na tréninky nás chodí obvykle okolo dvaceti, nicméně na mailinglistu nás je daleko víc a obvykle nemáme problém postavit v jeden hrací den dva týmy. Kromě toho máme i juniorskou sekci. 

 Zápasy máme skoro každý víkend. Když se zrovna nehraje liga, bývá Rosebowl nebo různé jiné akce. Za sezónu hrajeme tak 15 zápasů, kromě toho jsou i různé turnaje - dvakrát ročně je Clubs and Colleges a v létě pak další turnaje. Letos jsme byly ve Vídni a ve Stockportu.

• Jaký hlavní herní rozdíl vidíš mezi námi českými hráčkami a tvým nynějším klubem?

Anglický lakros je jednoznačně přímočařejší. Hrála jsem v Česku jen pár zápasů, ale přijde mi, že české týmy mají ve zvyku hru překombinovávat, často zatahují míč za bránu a hrají složité signály. Angličanky si prostě rychle a přesně nahrávají, stavějí clony, nabíhají na míč a ono to funguje. Neřekla bych, že tenhle anglický styl je o tolik lepší, jen je prostě jiný. Obecně je hra rychlejší a míč je míň na zemi, ale to je tím, že většina holek hraje už od malička.

 Pokud jde o to ostatní, tak největší rozdíl vidím v tom, jaký mají holky přístup k zápasům, rozhodčím i soupeřům. Jak říkám, znám český lakros spíš povrchně, ale vždycky mi tak nějak přišlo, že se holky dost hádají, přou se s rozhodčími (to je v Anglii absolutně nepřijatelné, za dva a půl roku hraní tady jsem to nezažila ani jednou) a hlavně, a to mi přijde ze všeho nejhorší, dost simulují. V každém zápase, který jsem v Česku viděla, zůstal někdo ležet na zemi jako při fotbale. Angličanky hrajou docela tvrdě, ale když se někomu něco stane, prostě se zvedne a jde střídat. Brečí a ošetřuje se až na střídačce. 

• Kdy se chystáš zpět do ČR? Ukážeš nám nějaké novinky na hřišti?

 Školu končím letos v létě, ale zatím nemám jasno, co bude dál. Je dost dobře možné, že tu ještě nějakou dobu zůstanu, nebo se podívám někam jinam. 

No a na ty novinky na hřišti se moc necítím, hraju sice v Anglii, ale pořád dost blbě. :)

Slávii se budu snažit pomoct hlavně povzbuzováním.

AD