3.3.2010
(ado) Hráčka ženského lakrosu, českého lakrosu i interkrosu - to je třicetiletá Tereza Koubová. Její domácí týmy jsou v ženském lakrosu LC Inferno, v českém lakrose Paka a v interkrosu Vopice. Tato Pražačka je učitelka angličtiny a koordinátor jazykové výuky pro soukromou jazykovou agenturu.
Miluje otevírání láhve vína a hlavně sundávání korku z otvíráku. A rozhodně nemá ráda hrachovou kaši.
Uf, to zní hrozně, Terezo :) Tak mi říká mamča, když něco provedu.
Žofka vznikla z oddílové přezdívky Užovka. Když jsem byla malý škvrně, všude jsem lezla, blbla a pořád s sebou někde šila, jako brácha. A jelikož jemu se říkalo Had, Užovka byla nasnadě. Myslím ale, že vopice je teď pro mě výstižnější, než plaz :)
Lakros do oddílu přivedl právě brácha a já ho začala hrát na jaře 1998, pár měsíců před maturitou. Pořád jsem byla na Letný s českou lakroskou v ruce, nebo někde na turnajích. A že bych se měla učit mi došlo až o svaťáku. To pak byl fofr.
Jak jsem zmínila výše začínala jsem s českým lakrosem, kde mě uchvátila ta parta lidí. Všichni jsou vpohodě a i když je třeba nějaký zápas vyhrocený, večer v hospodě se všechno srovná. A pak víkendové turnaje mimo Prahu mají taky něco do sebe.
Teď už s nimi netrávím tolik času co kdysi, jen zápasy a sem tam nějaký turnaj, který se mi podaří vecpat do už tak nabitého diáře, ale pořád jsou pro mě jedni z nejbližších.
Z českého mě kluci pozvali na interkros, abych hrála za Gusano Rojo. Tahle hra mi je asi nejvíc šitá na míru. Je rychlá, akční a člověk pořád musí být ve střehu.
A k velkýmu lakrosu jsem se dostala díky Helče a Péťe Babičce, který mě pořád na českým lanařily, ať to taky zkusím. Na oslavu Sářiný svatby pak s sebou vzaly pár lakrosek a už to bylo. A co se mi na této hře líbí? Že by štronzo pravidlo? :)
Jelikož od nás v červnu odešlo pár hráček, tým byl značně oslaben. Už takhle nás nebavilo počítat, zda budeme mít vůbec lidi na střídání, nebo do hry a nové posily jsme nechtěly odradit hned od počátku zápasy, tak jsme se rozhodly pro pauzu. Dlouho jsme o tom uvažovaly, bály jsme se, abychom s tím pak úplně nepraštily, ale myslím, že to bylo dobře.
Hlavně bych chtěla moc poděkovat organizátorkám Willíka. Je to skvělá zimní příprava a díky němu jsme s velkým lakrosem stále v kontaktu.
Zda na jaře nastoupíme, či ne, záleží na postoji všech hráček. Pokud ano, leccos se musí změnit a mládí bude muset převzít více iniciativy. V lednu budeme mít týmovou poradu, kde to už budeme muset rozseknout. Takže dáme vědět pak.
Lakrosu jsem vděčná za mnoho krásných zážitků. Ráda vzpomínám na všechny a asi nedokážu vybrat jen jeden.
Skvělá byla hra repre na Prague Cupu 2007, finálový zápas Inferna v témže roce, v roce 2005 pár zápasů na Navy stadionu v Annapolis, nebo koupání v jezeře po sauničce na ME ve Finsku :)
Jeden nejhezčí zážitek sem ale ještě nemůžu zapsat. A to výhru nad Skotskem, kterou jsme letos měly na dosah. Doufám, že si tento zážitek a mnoho dalších užije naše nastupující mládež, které držím pěsti!! :)