Dojmy z Calgary

Jak se juniorský výběr cítil na svém turné v Calgary? Jaké dojmy si kluci odvážejí domů? Přečtěte si několik bezprostředních reakcí budoucích hvězd svých týmů a reprezentace...

Dominik Pešek (Radotín):
První velký dojem na mě udělalo již přátelské přivítání místními na letišti. Slavnostní přísaha a přijmutí kovbojských klobouků muselo pro ostatní kolemjdoucí cizince vypadat komicky. Přátelské chování místních pokračovalo i cestou do rodin a v rodinách a v ulicích a na stadionu a prostě všude. Dva volné dny v rodinách jsme se spolubydlícími Ondrou a Géčkem využili k prohlídce centra Calgary a výletu do indiánské rezervace. Výlet centrem byl fajn, zato v indiánské rezervaci mě čekalo první větší zklamání. Po šesti hodinách jízdy místo plánovaných tří, jsme dojeli do "údajné'' indiánské rezervace. Místo indiánů a všeho kolem nich se toto muzeum zmiňovalo pouze lovem bizonů. Indián zde byl jen jeden a to na videu, jak loví bizona.

Před prvním zápasem jsem byl plný očekávání. Budou větší o hodně? Budou tvrdší o hodně? Po zápase jsme měli všichni skvělou náladu, protože pochybuji, že někdo z nás čekal, že soupeře přejedeme tak jednoznačným způsobem.

Druhý zápas již nebyl tak lehký, přesto výsledek 9:3 vypadá poměrně jednoznačně. Další zapas byl hodně vyrovnaný. Soupeř rozhodně nebyl tak dobrý, aby jsme s ním museli prohrát. Byli jsme lepší, ale svýma hloupýma chybama jsme si zápas prohráli sami. Neuvěřitelné množství soupeřových breaků pohřbilo naše šance na vítězství.

Náš čtvrtý zápas na turnaji byl opět vyrovnaný. Ovšem tentokrát byl již soupeř lepší a my jsme se snad aspoň trochu poučili z našich chyb. Soupeř pro nás byl kvalitou vyrovnaný a podle toho také skončil výsledek konečným stavem 4:4,za který se však ani jeden z týmů nemusel stydět. Pátý zápas byl velice důležitý, protože výsledek rozhodl o tom, zda budeme hrát o bednu nebo o průměrné umístění. Soupeř byl poměrně slabý, přesto jsme hráli, myslím, většinu zápasu zodpovědně a výhra 14:6  nás poslala do boje o bronz.

Zde jsme narazili na známého soupeře, na jediného, který nás na turnaji porazil. Již v šatně jsme si připoměli chyby z minulého zápasu a na hřišti jsme podali mnohem lepší výkon. Soupeř byl ke konci již dost nervově vypjatý a častoval nás nadávkami vyzívajácími nás k návratu zpět do Ruska. Medaile byla určitě úspěch i když mohla mít vyšší hodnotu. Loučení s rodinou bylo těžké, protože se o nás po dobu turnaje skvěle starala a také proto, že nám končil luxus teplých obědů a večeří, který na nás vždycky doma čekal.

Skončil luxus spojený s venkovní výřivkou a neomezeným používáním Xboxu 360 a vození všude autem. Nastal čas, kdy jsme se museli trochu postarat sami o sebe. Ubytování v betonové tvrzi Saitu bylo nakonec lepší než jsem očekával. Program se vydařil, nejhezčí asi byla návštěva hor. Cesta do Kanady se velmi vydařila a hodně mě bavila. Určit bych si to někdy zopakoval.

Václav Václavík (Plzeň):
Turnaj v Calgary byl zatím můj nejlepší lakrosový úspěch. Jen to, že se podívám do kolébky lakrosu, mě naplňovalo a byl jsem velice šťastný, když jsem dostal důvěru. Před přípravným zápasem s Okotoks Mustang jsem byl sice trochu nervózní, ale vše ze mě spadlo, když tam kluci nasázeli pár gólů a bylo po zápase. Musel jsem jim hned poděkovat a hlavně bráně, protože výsledek 17:1 v náš prospěch asi nikdo nečekal. Vezli jsme se na vítězné vlně a tak jsme v prvním zápase ve skupině vyhráli jednoznačně 11:3. Poté, ale přišel těžší soupeř a s ním i první porážka. Já osobně jsem si ten zápas hodně vyčítal, jelikož jsem se dopustil pár chyb, a i to se možná podepsalo na těsné porážce 8:7. Byl to zápas s vyrovnaným soupeřem, ale ne neporazitelným. První den byl za námi a všichni jsme čekali co bude následovat ten další. 

Druhý den v neděli nás čekal další silný soupeř Lethbridge. Přesto, že jsme měli možná mírnou převahu, zápas skončil nerozhodně 4:4. Večer nás čekal poslední zápas skupiny, a tak jsme se do něj pustili s náležitou vervou a rozstříleli Highriver 14:6. To, jestli budem hrát o medaile a jaké, se rozhodovalo v zápase v němž jsme nehráli, ale věřili jsme, že budeme mít štěstí. Rozhodlo se. Budeme hrát o bronz. Bylo to neuvěřitelné. Trenéři z jiných mužstev tomu nechtěli ani věřit, ale bylo to tak. Soupeřem nám měl být tým nám již dobře známý, a to sice výběr Prince Albert, se kterým jsme ve skupině tak těsně prohráli. Zápas to byl jak má být. V první třetině nás hodně tlačili, ale Kuba Mareš vše pochytal, a tak jsme se do útoku vrhli my a pár gólů nám tam spadlo po výborné práci útočníků. Soupeř sice ještě chvíli kousal, ale my už jsme věděli, že je to naše. Posledních deset vteřin jsme odpočítali a vrhli se na brankáře. Byl to pocit, který je nezapomenutelný. Získali jsme bronz a byli na sebe náležitě pyšní. Myslím, že s naším výkonem byl spokojen i trenér, i když jsme hráli v mladší skupině. Diváci byli u vytržení a mohli se umávat s vlaječkami naší republiky. Bylo to nádherné.

Chtěl bych moc poděkovat klukům za předvedený výkon a partu, kterou jsme vytvořili. Bylo to super. A doufám, že se tak za rok opět sejdeme a podáme možná ještě lepší výkon.

David Plecháček (Jižní Město):
Byla příprava na turnaj náročná a máš pocit, že ti pomohla i v tvé další hře?
Příprava byla trochu náročnější než naše tréninky, zaměřená na herní situace, ale zápas jsme hráli vlastně jenom jeden před odletem, takže pořádně jsme se sehráli až tam. Myslím že mi to do budoucna docela pomohlo.

Kolik týmů se turnaje zúčastnilo, odkud byly a jak by jsi zhodnotil výkonnost těch, co zůstaly v pořadí za vámi, i těch, které vás porazily?
Celkem bylo na turnaji 79 týmů, v naší věkové skupině 15-16 let bylo asi 20 týmů rozdělených podle výkonnosti do dvou skupin A a B.

My jsme hráli v té výkonnostně slabší, tj. B. V podstatě všichni kromě nás byli z Kanady, nejsem si jistý jestli tam nebyl někdo z USA. Hráli hodně silově, často ne čistě oproti tomu co se píská u nás. Po technické stránce byli naši útočníci proti Kanaďanům lepší.

Kromě jednoho zápasu jsme vlastně neprohráli a ten jeden jenom o jeden gól. Myslím si, že pokud bychom už byli zvyklejší na jejich hru, mohli jsme tu naši skupinu klidně vyhrát. Hráli jsme pak ještě přátelák s týmem z A skupiny a ten jsme prohráli asi 10:4, takže určitě máme co zlepšovat.

Dokážeš z tohoto krátkého setkání se zámořským juniorským lakrosem zhodnotit, na jaké úrovni je zázemí juniorského lakrosu? (realizační tým, vybavení hráčů….)
Zázemí oproti našemu je ohromný rozdíl. Každý  tým má zastřešenou halu na tréninky a skvělé vybavení. Obzvlášť na brankářích s jejich super výstrojí to bylo vidět. Je také určené, jaký typ výstroje je pro juniory povolený a povinný (mřížky a chrániče zubů...). Trenéři bývali při zápasech jeden nebo dva a vždy asi tři zapisovatelé, což byli rodiče hráčů.

Jaká byla organizace turnaje a připravil si pro vás pořadatel nějaký program? Stihli jste vidět něco z Calgary a okolí?
Hrálo se celkem ve dvou halách, ve kterých bylo po šesti hřištích. Organizace byla dobrá, nedocházelo k žádným zdržením ani posunům.

Kde jste bydleli a jaké to bylo?
Bydleli jsme v rodinách týmu Hornets Calgary, které si nás rozebraly hned po příletu a staraly se o nás velmi dobře. Bydleli jsme většinou po dvou. Např. já s Davidem, se kterým jsme měli k dispozici přízemí domu a každý svůj pokoj. Rodiny pro nás organizovali úžasné výlety, např. do hor, do centra Calgary, a také jsme jezdili na návštěvy mezi sebou. Někteří rodiče se díky tomu, že se o nás starali, seznámili a spřátelili.

Chodí na juniory diváci, nebo jsou v hledišti jen rodiče, jako je to u nás?
Do hlediště chodí i jiní fanoušci než jen rodiče. Odhadoval bych asi 50 diváků na zápas.

Když jsme u těch rodičů, zajímají se rodiče hráčů o hru svých dětí? Chodí fandit na zápasy? Na Videosportu bylo vidět, že i vy jste měli fanoušky. Kdo vám fandil?
Rodiče se o to, jak jejich děti hrají, zajímají a je vidět, že když se jim daří, jsou na ně patřičně hrdí. My jsme také měli své fanoušky. Chodili nám fandit rodiny, kde jsme bydleli, a kluci z hostícího týmu. Také se na nás byl  podívat honorární generální konzul Jaroslav Jerry Jelínek z generálního konzulátu České republiky v Kanadě. Poslal později i blahopřání a poděkování za dobrou reprezentaci ČR.

Jaká byla celková nálada v týmu? V sestřizích zápasů bylo vidět, že jste byli dobrá parta.
Nálada v týmu byla celkem pohodová, byla sranda. Pár malých incidentů samozřejmě bylo, ale všechno se bez problémů vyřešilo.

Kdybys mohl jet znovu, jel bys? Z týmu Jižního Města jsi nakonec jel sám, protože tvůj brácha, který hraje také moc dobře, se před odletem zranil a Tom Veselý se nakonec nevešel do sestavy. Jak bys motivoval své spoluhráče a na co bys je lákal, aby se snažili dostat do juniorské reprezentace?
Pokud bych mohl jet znovu, určitě bych jel. Je to skvělý zážitek. Určitě to je velká zkušenost pro každého lakrosáka a přál bych to každému z týmu, aby se tam dostal. Znamená to ale makat na tréninku. Naše technika je vcelku dobrá, ale fyzičkou na kanadské hráče většina z našeho týmu nemá, a také chybí celkový zájem o hru a touha vyhrát, která je u Kanaďanů velká.

Díky moc za tvůj čas, ještě jednou gratuluji a užij si prázdniny.
Ptala se Michaela Zvarová