Historické okénko: Vzpomínka na domácí ME a první účast na olympijských hrách

Třetí díl našeho ohlédnutí do minulosti přináší pěkná výročí z červencových dní. Přesně před dvaceti lety se v Praze hrálo mistrovství Evropy, podobně jako v případě juniorek před rokem, kdy Češky braly stříbro. Také je to už dlouhých 120 let, kdy se poprvé na olympijských hrách hrál lakros.

Už dvě dekády uplynuly od chvíle, kdy se české reprezentantky představily na domácím mistrovství Evropy, tehdy skončily čtvrté. Nebyl to ale první, ani poslední evropský šampionát na českém území. Už předtím se ženy v Praze utkaly v roce 1998 a ME žen v roce 2015 se konalo v Nymburce. Před dvaceti lety hráli v Praze i muži, stejné město hostilo vůbec první ME mužů už v roce 1995.

V roce 2004 se hrálo v poslední červencový týden v areálu pražské Slavie. Češky obhajovaly bronz, který o rok dříve vybojovaly v německém Göttingenu, tentokrát ale obsadily až čtvrtou příčku. U obou akcí byla jedna z důležitých hráček Veronika Brychcínová, nyní Petrus.

„Teď už na ten turnaj vzpomínám hlavně nostalgicky. Jako první se mi vybavuje moment, jak s Barbarou Bažantovou běžíme na poslední chvíli na rozcvičení před zápasem, rychle zastavujeme na klidnějším místem za rohem budovy na Slavii a během několika vteřin se se zavřenýma očima snažíme převtělit z role organizátorek na hráčky,“ vzpomíná Petrus.

Ta také objasňuje, proč Češky nezavázaly na bronz z roku 2003. „Tehdy v Německu nebyl tým Walesu, konkurence tedy byla menší a dosažení na stupně vítězů snazší. Ale i v konkurenci s Anglii, Skotskem a Walesem se třetí místo českému tým podařilo vybojovat předtím na ME v letech 1997 a 1999,“ zmiňuje někdejší kapitánka a dodává: „Šampionáty v Praze z let 1998 a 2004 spojuje o jeden gól prohraný boj o třetí místo. Nejdříve s Walesem a před dvaceti lety s Anglií.“

V netradiční kombinaci rolí se ocitl před dvaceti lety také Martin Mrlík. Byl totiž nejen trenérem ženského týmu, ale hrál i za mužskou reprezentaci a také pomáhal s organizací šampionátu. Podle Mrlíka právě únava některých hráček z vícero úkolů a tíha domácího prostředí mohly za to, že Češky bronz neobhájily. I on však přidává zábavnou historku. „Vzpomínám si, že policie v areálu Slavie odchytla mého psa Bastyho, který se tam pohyboval sám bez dozoru. Ale protože měl na krku účastnickou kartu s nápisem 'asistent coach' a zároveň byl uveden i v programu u Českého týmu, tak ho pustili.“

Rok od stříbra juniorek
Spousta fanoušků má ještě v živé paměti, jak loni české juniorky statečně bojovaly ve finále proti Anglii. Nakonec v Praze braly domácí reprezentantky stříbro po porážce 4:9, ovšem první dvě čtvrtiny byly velmi vyrovnané. Psal se 9. červenec 2023. Na úspěšné tažení na Pražačce vzpomíná také brankářka Kateřina Nájemníková, která má doma stříbro i z ME juniorek 2018.

„Mám krásné vzpomínky. Navíc bylo úžasné, že se mistrovství konalo v Praze, protože jsme poprvé zažily, jaké to je mít plnou tribunu našich fanoušků. I teď, když o tom mluvím, mám husí kůži,“ říká Nájemníková, která si atmosféru a kouzlo Pražačky připomněla před dvěma týdny v rámci Prague Cupu, který ovládla se seniorskou reprezentací. „Byl to skvělý pocit být zpět na hřišti, kde jsme před rokem získaly stříbro. I teď jsem hrála za českou reprezentaci a byly jsme dokonce první.“ Mladá brankářka, která má z juniorských ME dvě stříbra, pak s úsměvem doplňuje: „Pražačka pro mě má zvláštní kouzlo. Možná, že i to velké vedro na hřišti při obou turnajích tomu přispělo.“

Poprvé na olympijských hrách
Když se lakros objevil poprvé mezi pěti kruhy, nikdo z nás nebyl na světě. Vždyť je to už 120 let. Letní olympijské hry v roce 1904 byly teprve třetí v pořadí v novodobé historii a konaly se v americkém St. Louis. Soutěže trvaly téměř pět měsíců, ale lakros se hrál hned v prvním červencovém týdnu. Na stadionu Francis Olympic Field bojovaly tři týmy ze dvou zemí. USA reprezentovali domácí borci ze St. Louis, z Kanady dorazil jak celek Shamrock Lacrosse Team z Winnipegu, tak také zástupci Haudenosaunee, konkrétně Mohawk Indians. O nich se historici dozvěděli až mnohem později.

O medailistech tedy bylo rozhodnuto předem, všichni se mohli radovat. Turnaje se totiž měl zúčastnit ještě druhý americký celek Brooklyn Crescents, ale byl diskvalifikován z rozhodnutí Eastern Lacrosse Association, protože během jara využil při zápasech profesionály. Do olympijského finále tak prošli bez boje hráči Shamrock. Ani druhé semifinále nebylo úplně klasické. Zápas skončil 2:2 a o postupujícím rozhodl los, po němž se radovali domácí. Ve finále pak vyhrál Shamrock jasně 8:2.

Mimochodem, soupiska bronzových medailistů z kmene Mohawků, je plná krásných jmen. Tak namátkou: Černý orel, Půlměsíc, Déšť ve tváři, Pojídač hadů nebo Muž, co se bojí mýdla. Posledně jmenovaný je známý jako Freeman Joseph Isaacs, otec Billa Isaacse, který byl uvedené do Lakrosové síně slávy.

Lakros se hrál ještě na OH 1908 v Londýně. Později ještě jako ukázkový sport na hrách 1928, 1932 a 1948. Už za čtyři roky v Los Angeles se znovu vrátí mezi olympijské sporty.

Text: Pavel Urban

Foto: archiv ČLU, Kateřina Hrubá, Wikipedia.org