Kateřina Nájemníková: Ve finále jsem cítila naději na vítězství

Jednou ze strůjkyň úspěchu českých juniorek na mistrovství Evropy v Praze byla brankářka Kateřina Nájemníková. Ta posbírala v pěti zápasech 65 zákroků a držela české naděje dlouho i ve finále. Nejlepší pocit měla sama ze semifinálového utkání s Walesem. Je to pro ni už druhé juniorské stříbro a ráda by se spoluhráčkami jela i příští rok na MS do 20 let do Hongkongu.

Co jste si říkaly po prvním prohraném utkání s Anglií?
Na začátek mistrovství to pro nás byl hodně těžký soupeř, ale myslím si, ze to nebyl tak jednostranný zápas. Poučily jsme se se spoluhráčkami z chyb a řekly si, že si s nimi dáme odvetný zápas ve finále, což se nám splnilo.

Spadla z vás pak nervozita a zvykly jste si i na podporu fanoušků?
Nervozita byla před každým zápasem, to k tomu patří, ale po nastoupení na hřiště šlo vše stranou a jen jsme se soustředily, abychom podaly nejlepší výkon. Podpora od fanoušků byla úžasná, i tohle pro nás bylo něco nového, tolik fanoušků jsme ještě nikdy neměly. Díky nim jsme věděly, že tam na soupeře nejsme samy, hnali nás ke skvělým výsledkům.

Mnohé soupeře jsi skvělými zákroky přiváděla k zoufalství. Pomůže ti třeba první dobrý zákrok nakopnout pro zbytek zápasu?
Ano, první zákrok je pro mě velmi důležitý. Zjistím, co můžu od soupeře očekávat, a připravím se na další jejich útok.

Co se ti honilo hlavou ve finále, když jsi tak dlouho neinkasovala a do poločasové pauzy jste držely skvělé skóre?
Bylo to neuvěřitelné, že jsme s nimi tak dlouho držely vyrovnaný souboj. Cítila jsem naději na vítězství a věděla jsem, že do toho všichni dávají vše nejlepší ze sebe, aby to s námi neměly Angličanky lehké. A pokud bychom prohrály, tak že jsme jim to nedaly zadarmo.

Dostala jsi několik ocenění MVP včetně toho za celé ME, který zápas se ti podařil nejvíce?
Myslím, že nejlepší pocit mám ze semifinálového zápasu. Za sebe mohu říct, že jsem tam měla zákroky, ze kterých jsem měla radost, a myslím, že tento zápas patří mezi ty nejlepší, které jsme odehrály.

Vyšla jsi také nejlépe z turnaje, co se týče procentuální úspěšnosti zákroků. Dá se to porovnat třeba k úspěšné střelkyni v útoku?
Nemyslím si, protože u mě záleží na pomoci a souhře obránců, zatímco v útoku může dat gól i sama hráčka bez větší pomoci ostatních.

Některé týmy střídaly brankářky podle potřeby, jiné i pravidelně. Jakou jste měli připravenou variantu, kdyby se ti případně něco stalo?
Takovou situaci, že by se mi něco vážného stalo, jsme si nepřipouštěly. A pokud byla náhradní varianta pro brankáře, tak o té ví pouze trenéři.

Často držíš míček i přes napadání protihráček nebo dlouho trpělivě před rozehrávkou, byla to součást taktiky? A líbí se ti pravidlo neomezeného času na útok, nebo bys uvítala rychlejší spád, jako je třeba v sixes?
Ano, někdy to byla součást taktiky, ale někdy nám soupeř nedovolil rozehrát hru tak, abychom nepřišly o míč. Neříkám, že mě to občas nebaví si prohrávat se soupeřem, který mě napadá. Myslím si, že u neomezeného času na útok může každý tým ukázat svou vyspělost a taktiku hry. Zatímco u sixes je to o rychlosti hráček a přesnosti jejich střel.

Jak si považuješ stříbra z domácího ME? Je cennější než to první z Polska z roku 2018?
Je to krásný pocit být zase druhý v Evropě. Asi nedokážu říct, které stříbro je pro mě cennější. Ke každému z nich se pojí něco jiného, jiný tým, jiní trenéři a emoce kolem. Polsko bylo moje první mistrovství a hned velký úspěch. Mistrovství v Praze je zase výjimečné tím, že bylo na domácí půdě s tolika fanoušky.

Švédky braly bronz i díky zkušenostem některých hráček z amerických univerzit. Měla jsi také takovou možnost či nabídku a vyrazí případně do zámoří někdo ze spoluhráček?
Ano, měla jsem a mám nabídku hrát v zámoří, ale ještě jsem ji nevyužila. Možná někdy v budoucnu. Dvě mé spoluhráčky z reprezentace už toto léto odjíždějí do zámoří.

Za rok se koná v Hongkongu mistrovství světa juniorek. Je to pro vás výzva poměřit se s těmi nejlepšími z celého světa?
Každé mistrovství je výzva, protože se chceme umístit mezi nejlepšími a posunout se zase dál a také ukázat, že i v Česku umíme hrát lakros, aniž bychom potřebovaly hráčky z jiných států.

Foto: Ladislav Adámek a Kateřina Hrubá