Mezinárodní rozhodčí Bohdan Fuka - kopie - kopie

Rozhovor s mezinárodním rozhodčím Bóďou Fukou.

Co Tě přivedlo k lakrosu a konkrétně pískání ženského lakrosu?
Náhoda si se mnou zahrála natolik, že při studiu na vysoké škole byly mezi mými deseti spolužáky v kruhu hned dvě lakrosové reprezentantky, Veronika Brychcínová a Tereza Koubová. Na konci našeho druhého roku studií jsem se přišel podívat na turnaj Prague Cup a pak už nebylo cesty zpátky. Atmosféra, která tehdy (v roce 2004, pozn. redakce) panovala kolem lakrosu mě vtáhla jako černá díra. Během pár týdnů jsem zažil události kolem pražského mistrovství Evropy i svůj první zápas s lakroskou v ruce a lidi, kteří mě tehdy do světa lakrosu uvedli dnes počítám mezi své nejbližší přátele. Shodou okolností to byly ty stejné dobré duše (směje se), kdo mě o čtyři roky později přivedl k pískání. Poměrně záhy jsem pak natrvalo vyměnil kapitánskou pásku a lakrosku za rozhodcovský dres a píšťalku.

Jaký byl Tvůj nejtěžší zápas z pozice rozhodčího?
Za nejvypjatější a k uřízení nejsložitější zápas považuji loňské čtvrtfinále mistrovství Evropy v Amsterdamu, mezi Irskem a Walesem. Vzpomínky na něj se mi do dnes občas vynoří v paměti. Obecně jsou pro mě ale paradoxně nejtěžší zápasy domácí ligy, ve kterých platí, že prakticky všechny hráčky na hřišti notoricky znám a s řadou z nich se potkávám i v jiných rolích než jako rozhodčí a hráčka. V takové situaci je mnohem složitější přepnout do rozhodcovské role a dostát jejím nárokům.

Kterou lakrosovou akci považuješ za Tvou nejoblíbenější a která Ti pomohla vyrůst jako rozhodčí?
Oblíbených akcí mám v každoročním lakrosovém kalendáři hned několik. Sezóna pro mě tradičně začíná na přelomu února a března v Londýně na školním mistrovství Anglie. Pravidelně jezdím pískat na mistrovství Německa a samozřejmě nemůžu vynechat Prague Cup.
Vybrat jednu akci, která mě formovala jako rozhodčího dost dobře nejde. Těch skutečně významných, formativních bylo za moji dosavadní kariéru minimálně pět a další určitě ještě přijdou. Kdybych měl ale přesto jednu jmenovat, asi by to bylo juniorské mistrovství světa 2011 v Hannoveru.

Jaké jsou Tvoje plány v lakrose, čeho chceš dosáhnout?
Můj bezprostřední plán je dotáhnout do úspěšného konce půlroční práci pro Evropskou Lakrosovou Federaci a prosadit nový organizační rámec pro příští mistrovství Evropy. Tím bych si udělal velkou radost. (směje se) Za dveřmi je nová sezóna a s ní spousta práce s rozhodčími jak doma, tak i v Evropě. No a na její samotný závěr mě v červenci čeká mistrovství světa v Kanadské Oshawě. Do dlouhodobých plánů a cílů se radši pouštět nebudu, to by vydalo na samostatný rozhovor.