Ohlédnutí za Mistrovstvím světa v boxlakrosu 2015

(pt) - Uplynulo několik měsíců od návratu ze čtvrtého boxlakrovového MS, čerstvé dojmy se usadily, a tak nastal čas podívat se na celou událost s odstupem. Připomeňme, že mistrovství se tentokrát zúčastnilo 13 zemí,  mistrem světa se počtvrté stala Kanada a náš tým skončil na sedmém místě. 

O mistrovství jsem si povídal s Pavlem Semerákem, který byl podstatnou částí organizačního týmu a asistentem trenéra naší reprezentace.

Umístění českého týmu je horší než v roce 2011. Byla to jen smůla, nebo byl náš tým přece jen o něco horší než před čtyřmi lety?

Je třeba si uvědomit, že světový boxlakros udělal za ty čtyři roky velký krok kupředu. Na světovou scénu přišly týmy Finska, Izraele, Německa, Švýcarska, Turecka, Srbska, atd.   Konkurence se zásadním způsobem zvětšila a všechny týmy přijely na MS dobře připravené a co především, posilněné o severoamerické hráče. Týmy ve složení v jakém hrály na MS se s těmi, které se účastní turnajů po Evropě během roku, vůbec nedají srovnávat! Český tým hrál díky úspěchu na MS před čtyřmi roky v elitní skupině s Kanadou, USA, Irokézy a Anglií. Naše utkání v základní skupině byla nepoměrně těžší než ve zbývajících skupinách. Konečná bilance našeho týmu za celé mistrovství jsou 2 výhry a 5 proher. Pokud bychom hráli jako např. Izrael v jiné skupině, ta bilance by asi byla opačná. Ale díky tomu, že jsme nyní z té elitní skupiny vypadli, tak si to za čtyři roky budeme moci vyzkoušet jaké to je, postupovat turnajem „odspodu“. A pak uvidíme.

Při bližším pohledu na výsledky vidíme úvodní  vítězství nad Anglií, a v důležitých zápasech dvě
jednobrankové porážky, s Izraelem a Irskem.

Před MS bylo naším cílem obhájit pozici nejlepšího evropského celku a postup do semifinále. Pro splnění tohoto cíle jsme věděli, že máme na MS dvě klíčová utkání: v základní skupině s Anglií a pak čtvrtfinále. Na utkání s Anglií jsme se dlouho připravovali, před utkáním byl opravdu podrobný rozbor hry soupeře a díky pečlivému scoutingu se nám o soupeři podařilo sehnat opravdu hodně informací. To utkání bylo z naší strany vedeno přesně tak, jak jsme chtěli a jak jsme si naplánovali. Výsledkem byla mimořádně cenná výhra 9:7. Jsem přesvědčen o tom, že současný tým Anglie by své kolegy z před čtyř let porazil. Takže z této logiky lze vyvodit, že i náš tým byl lepší než ten před 4mi lety. Přesto si ale myslím, že jsme mohli být připraveni ještě lépe. Přípravě určitě mohlo být věnováno více času i prostředků. Ale tak je to asi vždy a všude.

Kde vidíš důvody prohry ve druhém klíčovém utkání – ve čtvrtfinále s Izraelem?

Důvodů je samozřejmě více, shrnout by se asi daly asi do hesel: smůla, špatný vstup do utkání a nezpochybnitelná kvalita soupeře. První periodu jsme prohráli 0:5, pak dokonce prohrávali 1:7, přesto se nám podařilo dotáhnout na 12:12. Ukázali jsme, že lakros hrát umíme. Sahali jsme po vítězství, ale nakonec na něj nedosáhli. Soupeř byl o ten jeden gól nakonec lepší. Bylo to trochu kruté…!

Do trenérského týmu přibyla k Jimu Veltmanovi ještě další osobnost, Troy Cordingley.
Jak vypadala spolupráce s touto velkou postavou lakrosového světa?

Jak říkáš - Troy je velká osobnost a opravdu specifický chlápek! Je trochu škoda, že se nám ho nepodařilo zapojit do přípravy týmu dříve. On přijel až na turnaj samotný, resp. pár dní předtím. Na jednu stranu měl výhodu v tom, že přišel k našemu týmu zcela nepolíben, bez jakýchkoliv předsudků. Bylo mj. zajímavé sledovat jeho reakce na výkony a schopnosti našich hráčů, které se velmi často shodovaly s těmi našimi, léty prověřenými. Byl schopen během jednoho tréninku rozpoznat, co v kom je. Zároveň však objevil v některých hráčích netušený potenciál. Je dobře, že si naši hráči vyzkoušeli úplně odlišný styl koučování a i systému útoku. Jeho vědomosti o hře jsou téměř bezedné a mít tohoto člověka k dispozici delší čas v Česku, tak se asi posuneme o hodně dál. Na druhou stranu je ale třeba zmínit, že by asi nedokoučoval jediné utkání naší ligy. :-)

Předpokládám, že tím narážíš na jeho nevybíravé chování a mluvu na střídačce.

Ano, je to opravdový živel, který je zcela pohlcen hrou. Blázen, magor v tom nejlepším slova smyslu. :-) Mimořádně uznávaná lakrosová osobnost, což nám úplně došlo vlastně až tam.

Dali zahraniční trenéři našemu týmu jiný herní styl?

Myslím, že ano. Hráli jsme jinak než během přípravných turnajů. Nejsem ale schopen říci zda lépe, či nikoliv, a zda bychom třeba to čtvrtfinále bez nich vyhráli. Možná ano, možná nikoliv. Jisté ale je, že bychom to utkání koučovali trochu jinak.

Když jsem přiletěl do Syracus, všichni mi vyprávěli o výborných výkonech naší reprezentace
do 19 let na pilotním MS juniorů nazvaném "U-19 World Lacrosse Challenge". Co to bylo za turnaj a jak tam naši dopadli?

Před samotným seniorským MS proběhlo v Ontariu ještě zmíněné pilotní boxlakrosové mistrovství světa juniorů, první svého druhu ve světě. Jsem rád, že jsme stáli u zrodu tohoto nápadu a byli jsme jedněmi z důležitých hybatelů tohoto turnaje. Turnaj se konal v Six Nations, v kolébce lakrosu, u Indiánů. Hrálo se v legendární Iroquois Lacrosse Arena uprostřed indiánské rezervace. Turnaje se zúčastnilo 12 týmů z celého světa. Kanada postavila 3 týmy, Indiáni dokonce 4. Hrál tam tým USA, Izraelci, Němci. Hráči ze skandinávských států sestavili také společný tým. Turnaj byl omezen na 3 dny a bylo jasné, že nemůžeme hrát se všemi účastníky. Jelikož jsme chtěli hrát s týmy ze Severní Ameriky, proti kterým nemáme možnost běžně hrát, tak jsme si řekli do základní skupiny o ty nejtěžší soupeře: elitní Kanadu, elitní Irokéze, tým USA a Indiány ze západu Kanady. Náš tým, složený výhradně z našich domácích hráčů, si vedl nad očekávání dobře. Úvodní remíza s týmem USA byla vůbec první svého druhu v historii s touto lakrosovou supervelmocí. Konečné 5.místo, když jsme za sebou nechali mj. jeden kanadský a tři indiánské týmy, je myslím něčím mimořádným! Hlavní dík patří především Romanovi Pokornému a Alešovi Oulehlovi, kteří věnovali přípravě týmu opravdu hodně času a prostředků.

A prosadili jsme se tam týmovou hrou, nebo spíše individualitami?

Naše hra byla založena na propracované obraně a výborných výkonech obou našich brankářů. To co předvedli v brance Jakub Mareš a Tomáš Čekal, bylo často až neuvěřitelné! V útoku jsme se už prosazovali hůře. Přeci jen, šikovnosti severoamerických hráčů stále nedosahujeme. Myslím ale, že naše vystoupení mělo mezi lakrosovou veřejností velký ohlas a je rozhodně příslibem do budoucna.

Oba týmy, seniorský a juniorský tedy cestovali společně?

Ano, byla to jedna veliká výprava a musím připomenout, že to byl nejnákladnější, nejpočetnější a nepochybně i logisticky nejsložitější výjezd českých lakrosistů v historii. Výprava čítala téměř 70 osob a trvala skoro měsíc. Až na pár drobností vše proběhlo k všeobecné spokojenosti. Je ale jasné, že příště budeme muset do podobné akce zapojit o mnoho více lidí. Bylo to skutečně na hranici realizovatelnosti. :-)

Při sledování zahajovacího ceremoniálu jsem si uvědomil, jak významnou součástí života
je lakros pro místní indiánskou komunitu. Jaký dojem dělalo zahájení na tebe?

Bylo to skutečně mega! Během příprav se říkalo, že zahájení bude jak na Olympiádě a skutečnost byla opravdu taková!  Každý kdo se toho zúčastnil, má asi zážitek na celý život. Běhal mráz po zádech!

V rámci celého mistrovství se konalo mnoho dalších doprovodných akcí. Našel si tým na ně čas, nebo se soustředil jen na zápasy?

Bohužel, jak jsem již zmínil, na organizaci nás nebylo moc, takže nic jiného než povinnosti jsem já osobně nestíhal. Občas ani ty povinnosti ne. Ostatní si ale čas snad našli a především zhlédli mnoho výborných utkání. Bylo na co koukat! Snad se dostali i na nějaké ty doprovodné akce.

Jak jste byli spokojení s organizací celého turnaje?

Přípravy byly skutečně krušné. Turnaj organizovali Irokézové a všichni nás dopředu upozorňovali, že máme zachovat klid, že nakonec vše dobře dopadne. A dopadlo! Ale byly to nervy…! :-)

Irokézové mají spoustu skvělých hráčů a sledovat je při hře je radost. Jak to, že nedokáží porazit Kanadu?

Sledovat hrát Irokézy je mimořádný zážitek. Ta lakroska jim opravdu nepřekáží…! :-) Utkání s Kanadou ale jasně dokazuji, že nejen technika je důležitá. Taktika a disciplína jsou více než podstatnou součástí hry. Navíc emoce v těchto utkání hrají také podstatnou roli. A v tom jsou Kanaďané o řád jinde.

Devět ze třinácti účastníků mistrovství bylo z Evropy, ale mnoho hráčů evropských týmů žije a hraje v Kanadě, nebo v USA. Jak to vidíš s dalším rozvojem boxlakrosu v Evropě? Jak bude vypadat ME v roce 2017?

Boxlakros je v Evropě na velkém vzestupu. Všichni vědí, že v Evropě je obrovský potenciál do budoucna. Hra je divácky i hráčsky atraktivní. Vše nasvědčuje tomu, že Mistrovství Evropy v létě 2017 bude možná největším mezinárodním boxlakrosovým turnajem v historii. Je pravděpodobné, že se zúčastní 14, možná i více týmů. Domácích (evropských) hráčů bude ve všech týmech přibývat na úkor těch severoamerických. Myslím, že už ME ukáže lépe, jak na tom Evropané skutečně jsou. Je ale trochu škoda, že se bude hrát ve Finsku a nikoliv v Drážďanech, které nakonec se svým pořadatelstvím neuspěly. Pro českého fanouška to bude o hodně složitější.

A ti co do Turku dorazí, uvidí na závěr Čechy s trofejí pro mistra Evropy?

To je opravdu velmi těžká a zrádná otázka! Patříme rozhodně mezi favority, ale je třeba si uvědomit, že po Mistrovství světa nám v Evropě patří až čtvrtá příčka. Navíc domácí Fini budou určitě také mimořádně silní. Takže reálných kandidátů na titul je pět až šest. Bude to těžké, ale nereálné to není. :-)

Petr Tahal