Ondřej Sochna: Na ME se musíme připravit na Německo

Ondřej Sochna, hráč bývalé Slavie, dnes člen Sokola I Smíchov, který se věnuje výhradně fieldlakrosu, bude během nadcházejícího ME 2016 jednou z opor českého útoku. Rozhovor s ním pořídila Eliška Karásková.

Tak jako někteří další čeští lakrosoví hráči i Ondřej jako malý kluk nejdříve hrával fotbal. S tím ale skončil, když jej trenéři začali učit správně padat tak, aby byl odpískán faul. To mu nedávalo smysl. Přestože se, jak sám říká, cítí být sportovcem vhodným spíš pro individuální sporty, především kvůli své uzavřenější povaze, začal v první třídě hrát interkros. V patnácti letech se ho snažilo Jižní Město získat do svého boxlakrosového týmu, ale odmítl, protože v té době lakros hrát nechtěl. Nicméně o sedm let později nakonec začal hrát boxlakros za Slavii, nyní se už přes dva roky věnuje výhradně fieldlakrosu.

Podle Ondry je cesta od interkrosu přes boxlakros až k fieldlakrosu ideální. Hráči mají během interkrosu dostatek času a prostoru osvojit si práci s lakroskou a díky zkušenostem ze všech typů hry jsou schopni herně vyzrát v kvalitní fieldové hráče.

Proč jsi s boxlakrosem, který je v ČR velmi oblíbený, skončil?
Boxlakros jsem hrával přibližně osm nebo devět let a přestal mě bavit. Převažovaly u mě zkušenosti s na můj vkus přílišnou agresivitou hráčů. Field je víc taktický a konstruktivní, musí se u něj hodně přemýšlet. Navíc, když tým ztratí míček a odehraje ho někam, kam nemá, tak se zkrátka neodrazí od mantinelu, jde do autu a je těžké, daleko těžší, ho znovu získat. Je to sice trošku paradoxní, ale některé střety ve fieldu jsou daleko tvrdší než v boxu. Vzhledem k velikosti hřiště mají hráči větší prostor nabrat rychlost a zákroky jsou v podstatě takové, že hráč dá pěsti a ruce k sobě a snaží se soupeře od sebe odrazit. Když je protihráč rozběhnutý 20 až 30 metrů, tak je to holt tvrdší střet než v boxu.

Spolu s dalšími hráči ze Sokola I Smíchov jezdíš hrát fieldlakros do Německa, konkrétně do města Erlangen. Jak tam vypadá soutěž?
V rámci fieldlakrosu je v Německu mnohem propracovanější liga než u nás. Mají základnu přibližně 40 týmů, které jsou rozděleny na divize podle oblastí (Bundesliga Nord-Ost, West, Süd pozn. red). V každé oblasti je většinou ještě druhá liga. Vítězové divizí pak hrají o národní pohár.

Jak ses do Německa dostal? Měl jsi nějaké dřívější vazby či kontakty na někoho z hráčů?
To vůbec ne. Zúčastnil jsem se fieldlakrosového turnaje v Budapešti, kde jsem se seznámil s některými hráči a sami mi nabídli spolupráci. Když jsem k nim přišel, hráli v druhé lize, nyní jsme v první.

Kde hledáš motivaci?
Hodně mě motivuje právě to, že si můžu zahrát v Německu. Je ale pravda, že jsem jeden z mála, co ze Sokola I Smíchov chodí hrát. Je nás tak sedm osm, co se chtějí lakrosu opravdu věnovat, ale tréninky vůbec nemáme, protože je téměř nemožné se sejít.

Co říkáš na rozlosování skupin?
Naše skupina lehká rozhodně není. S Anglií se samozřejmě měřit nemůžeme. Lotyše porazíme určitě, ale musíme si na ně dát pozor. Mají jiný druh hry, spíše silový. Musíme je porazit hlavně herně. Kdyby hráli boxlakros, tak si myslím, že by nám mohli klidně konkurovat, protože striktně hrají, co mají, a hlavně silově. Za posledních pět let šli herně rychle nahoru. Co se týká německé reprezentace, tak moc optimistický nejsem. ČR porazí jakýkoli německý tým, ale s jejich reprezentací to tak jednoduché nebude. Organizují několikrát ročně kempy, kam si zvou trenéry ze zahraničí, hlavně z USA, a rozebírají hru, věnuje se jim i mnoho kondičních trenérů. Na kempech je přibližně 70 nejlepších borců, ze kterých se pak vybírá reprezentační mužstvo. To, jestli je porazíme či ne, bude záležet hlavně na tom, jestli s nimi udržíme tempo fyzicky a také herně. Nesmíme chybovat. Řekl bych, že vyhrát tento zápas bude naším hlavním úkolem. „
Každopádně se ale na ME strašně těším. Jeden z mých největších lakrosových zážitků je účast na MS ve fieldlakrosu 2010. Sice jsme skončili třináctí a já poslední zápas se Skotskem vůbec nenastoupil, ale i tak byla během celého mistrovství skvělá atmosféra. Bylo zajímavé vidět nejlepší fieldové týmy bojovat o medaile.
Jsem si jistý, že letos budu mít zážitek podobný a navíc snad bude naše umístění mnohem výš.

Jaký máš názor na reprezentační tým? Jsi jeden z mála hráčů, který nepochází ani z jednoho z dvou hlavních týmů, které tvoří reprezentaci?
Je to poměrně těžké. Řekl bych že se začíná situace výrazně zlepšovat, ale i tak mi přijde, že reprezentační tým není dlouhodobě kompaktní. Alespoň tak, jak by měl podle mě být. Dříve to bylo více citelné, ale i dnes přetrvává jistá rivalita mezi klukama z jednotlivých týmů hlavně tedy mezi Jižním Městem a LCC. Bylo to znát například i během přípravy na minulém mistrovství, kdy se těsně před odjezdem odsouvaly vzájemné zápasy, aby hráči, kteří spolu v reprezentaci trénují nemuseli hrát proti sobě.

Řekla bych, že úspěch na tomto ME je pro nás velmi důležitý i z důvodu výraznější propagace a zviditelnění lakrosu v ČR.
Nemyslím si, že by zisk medaile mohl mít na propagaci takový vliv. Podle mě by to především chtělo do začátku zaplatit trenéry a začít hrát ve více mužstvech. Mužstvo může vést trenér s jakoukoli licencí. Pak by se to mohlo začít rozrůstat jak herně, tak v povědomí lidí.