POD HELMOU ČI BRÝLEMI: Nicolas Poyra kombinuje dva sporty. Kromě lakrosu závodí s hasiči

V nové rubrice se zaměříme na hráče a hráčky z trochu jiného pohledu. Kromě lakrosových otázek se v rozhovorech objeví také ty, které se týkají jejich dalších zálib nebo třeba profesí. Jako první odpovídal mladík z Jižního Města Nicolas Poyra, který je také dobrovolným hasičem a věnuje se i požárnímu sportu. Nějakou helmu tak má na hlavě poměrně často.

Na nedávném Winter Lax Cupu jsi hrál nově za A tým Jižního Města. Celý turnaj jste vyhráli, jaké to bylo?
Nebylo to úplně poprvé, co jsem hrál za jižnácké áčko, ale byla to velká zkušenost hrát se staršími spoluhráči. Byl to pro mě jeden z nejlepších zážitků. Hlavně to premiérové vítězství, které bylo neskutečné.

V hale panovala skvělá atmosféra, fanoušci byli aktivní. Má podle tebe místo konání zápasu, tentokrát Jižní Město, vliv na průběh zápasů?
Za mě určitě ano, doma je doma. To se týká každého zápasu, ale tady hlavně finále. Přišlo spoustu našich fanoušků a hlavně moje rodina a kamarádi. To mi udělalo velkou radost.

V březnu začne Národní boxlakrosová liga, jak se na novou sezonu připravujete?
S týmem se připravujeme pečlivě, jak technicky, tak fyzicky.

Mimo lakros se také věnuješ hasičským závodům. Získáváš zkušenosti v jednom sportu, které se dají přenést do druhého?
Ano, oba sporty se doplňují. Lakros zlepšuje rychlost a týmovou hru, hasičské závody zase sílu a vytrvalost. Společně trénují odolnost a rychlé rozhodování.

Jak ses dostal k dobrovolným hasičům?
U nás na vesnici ve Svatém Poli mají hasiči dlouhou tradici. Když mi bylo sedm let, založilo se u nás družstvo mladých hasičů a rodiče mě tam přihlásili.

Co tě na této činnosti a třeba i na závodech baví?
Týmová spolupráce, adrenalin a soutěživost. Každý detail rozhoduje o výsledku, a to mě motivuje k neustálému zlepšování. Je super zažívat úspěchy a mít u toho skvělou partu lidí.

Text: Amelie Stuck

Foto: Shutterlax, archiv Nicolase Poyry