POD HELMOU ČI BRÝLEMI: Cestovatelka Barbora Jasková studuje bioinformatiku

Třiadvacetiletá hráčka české lakrosové reprezentace a radotínských celků v různých soutěžích je především pilíř defenzivy. Při svých studiích ale Barbora Jasková přechází i do ofenzivy, když se zaměřuje na analýzu biologických dat pomocí počítačových metod. To pak hraje klíčovou roli třeba při vývoji léků. V nové rubrice tak představujeme další lakrosovou osobnost s neobvyklou stopou ve zcela jiné sféře.

Před pár týdny jste v rámci kvalifikace v Portugalsku postoupily na Světové hry. Jaké to pro tebe bylo teď s odstupem času?
Pro mě byl celý ten turnaj skvělý zážitek. A teď bych se tam nejradši vrátila. Před odjezdem jsem vůbec nevěděla, co od turnaje čekat. Týmy jako Irsko nebo Izrael, bez účasti jejich univerzitních amerických hráček, pro nás byly tak trochu neznámou. Američanky jinak v jejich reprezentacích často hrají výraznou roli, ale nyní v USA probíhá univerzitní liga. O to více mě překvapilo, a potěšilo, že jsme nakonec byly my tím týmem, kterého se ostatní na hřišti obávali. Hned po prvním hracím dnu, kdy jsme mohly pozorovat jiné celky, jsme si na Světové Hry začaly věřit a od té chvíle už jsme byly nezastavitelné. S holkama nám to skvěle sedlo, takže panovala skvělá atmosféra na hřišti i mimo něj, a to určitě přispělo i k našemu výkonu.

Ty jsi velká cestovatelka. Jak moc tě láká Čína, kdyby ses dostala do výběru na Světové hry?
Já jsem v Číně už kdysi s rodinou byla a byl to silný zážitek. Je to obrovská země se spoustou krásné přírody, historických památek a zajímavé kultury, která je velice odlišná od té naší. Abych ale byla upřímná, tak nyní už bych tam na dovolenou sama od sebe jet nechtěla. Jako problematický vnímám čínský politický režim, hlavně v otázkách lidských práv nebo přístupu k životnímu prostředí. Pokud bych se ale do výběru dostala, samozřejmě pojedu moc ráda. Světové hry jsou pro mě obrovská výzva i čest. Myslím si, že pro takovou sportovní událost bude vyhrazen areál sloužící jako olympijská vesnička. Víceméně to asi bude takový samostatný svět v rámci Číny, takže tu opravdovou zemi během konání her asi ani moc neuvidíme. A právě atmosféru na akci, kde se potkávají nejrůznější sporty a národy, bych zažila velmi ráda. 

Teď vás ještě čeká finále soutěží v sixes a zbytek jara už bude zase v režii fieldlakrosu. Je pro tebe těžké se přepnout?
Záleží, na jakém postu hraju. V obraně si ve fieldu musíme mnohem více pomáhat a jsme dál od sebe, takže hodně komunikujeme. Jakmile si na to zvykneme, není problém. V útoku v sixes je to pro mě složitější, protože tam zatím nemám tolik zkušeností, takže se do toho dostávám pomaleji. Obecně je podle mě snazší přechod z fieldu na sixes, než naopak. Ve fieldu jsou přísnější pravidla, takže si člověk musí víc dávat pozor na fauly. V sixes je hra rychlejší a víc intuitivní. A taky trochu tvrdší. Myslím ale, že čím déle budou oba formáty existovat vedle sebe, tím lépe se naučíme mezi nimi přepínat. Je to jen o zvyku a zkušenostech.

Ty studuješ na Univerzitě Karlově neobvyklý obor. O co přesně jde?
Studuji bioinformatiku. Jak jde usoudit z názvu, je to propojení informatiky a biologie. 

Na co se zaměřuješ, co je náplní studia?
Obor je zaměřený na analýzu biologických dat pomocí počítačových metod. Pohybuji se mezi Matematicko-fyzikální fakultou a Přírodovědeckou fakultou a zabývám se jednak matematikou, statistikou a programováním, ale také molekulární biologií, genetikou a biochemií. V současnosti je k dispozici obrovské množství dat – například ze sekvenování. To je metoda, která přesně zjišťuje podobu DNA sekvencí, tedy genetické informace organismu. Pokud ale data neumíme správně zpracovat a interpretovat, nejsou využitelná. Bioinformatici vyvíjejí a používají nástroje na analýzu a porovnávání DNA sekvencí, modelování struktury bílkovin nebo sledování vývoje a šíření chorob. Tyto metody hrají klíčovou roli při vývoji nových léků, diagnostice genetických onemocnění nebo pochopení molekulárních mechanismů různých onemocnění. Bioinformatika se tak uplatňuje v oblasti medicíny, výzkumu rakoviny, sledování vývoje virů nebo při analýze evolučních vztahů mezi organismy.

Co bys pak mohla dělat v praxi po studiích?
Variant je více. Mohla bych pracovat ve výzkumu – třeba na univerzitě nebo v Akademii věd ČR. Bioinformatika má uplatnění i v soukromém sektoru, třeba ve farmaceutických firmách, biotechnologiích nebo IT. A kdyby to nevyšlo, vždy můžu jít čistě jen programovat nebo jen do biologické laboratoře. To se mi na mém oboru také líbí, že mám otevřeno více možností.