„Šesté místo na MS je fajn, ale směrem k domácímu mistrovství Evropy nám nic nezaručuje“

Český boxlakrosový národní tým bral na konci září na světovém šampionátu v Utice šestou příčku. Průběh a působení na mistrovství hodnotili v podcastu CZ Lakros reprezentanti Jiří Loskot a Daniel Vejmelka. Mluvili třeba o tom, co schází českým výběrům v porovnání s Anglií nebo o výhodách konání mužského i ženského šampionátu na jednom místě.

Přestože průběh ve skupině vypadal statisticky pro český tým velmi dobře, podle Loskota pomohla minimálně k první výhře nad Jamajkou pokora, s jakou Češi k utkání přistoupili. „Měl jsem před odjezdem docela obavy, a i před zápasem s Jamajkou jsem nás nepasoval do role favorita. Byli to obrovský chlapi, kteří hrají fieldlakrosu a měli dva hráče z NLL, tak jsem si říkal, že to bude těžké. Myslím ale, že bylo dobře, že k tomu všichni z nás přistoupili zodpovědně a Jamajku jsme úplně přejeli,“ líčí Loskot. Když pak viděl hrát Tchaj-wan, už věděl, že zvládnou i duel proti němu. Pak ale zkušený útočník přiznal, že poslední utkání ve skupině proti Skotsku hodně bolelo.

Pro Vejmelku šlo o první mistrovství světa v dospělé kategorii a pochvaloval si, že hlavně nasbíral zkušenosti. Cesta, kterou si Češi na turnaji vybrali, tedy narazit ve čtvrtfinále na nejschůdnějšího soupeře z elitní skupiny – Anglii, mu přišla správná. A nemrzí ho tak, že se během MS neutkali Češi s pozdějšími medailisty. „Byla to cesta, jak se dostat zpátky do modré skupiny. To bohužel nevyšlo, ale není to tragédie. Hráli jsme dobře a z toho zápasu jsme si každý odnesli poznatky, na čem zapracovat a byla to i ukázka pro trenéry, na čem musí zamakat ještě celý tým,“ uvádí Vejmelka, který věří, že když budou všichni dřít, tak můžou Češi za čtyři roky na MS Anglii porazit.

Právě Anglie se stala letos pro české národní celky čtvrtfinálovým prokletím. Prohráli s ní ženy i junioři na ME ve fieldlakrosu, i nyní boxlakrosisté. Ve všech případech ale držely české týmy minimálně polovinu zápasu krok. Oba reprezentanti se shodli, že rozdíl mezi oběma zeměmi je stále znát. „Co se týče našeho zápasu, tak si myslím, že si ho Angličané relativně kontrolovali. Bylo tam pár momentů, že bychom mohli vyrovnat. Ale jakmile jsme je stahovali, tak dali rychlé góly. Myslím, že jsme na ně letos neměli. Řekl bych, že nám chyběla v závěru i kondice,“ bilancuje Loskot.

Podle Vejmelky schází českým výběrům týmová připravenost. „Je to o nějakém celkovém systému. Například i v tom boxlakrosu, proč jsou o kousek před námi, je podle mě tím, že udělali třeba tříhodinový mítink jen o tom, jak si nás naskautovali a připravili se na nás. Když jsme si to pouštěl zpětně, tak jsem viděl, že většinu gólů dávali ze stejného místa a mířili na stejné místo,“ všímá si Vejmelka.

Pro něj byl i zážitek, že se v Utice hrálo nejen mistrovství světa mužů, ale premiérově také žen. „Hodně celkové atmosféře pomohlo, že šlo o dvě mistrovství dohromady. I holky chodily fandit, ať už svým týmům, tak se divaly i na jiné zápasy a dělaly docela hukot,“ zmiňuje Vejmelka a dodává: „Taky jsme se šli podívat na ženské zápasy, protože jsme vlastně nevěděli, co od toho očekávat. Některé byly jednoznačné, ale jiné byly vyrovnané a zajímavé. Bavilo mě to sportovní hledisko, že je to pro holky vlastně nový sport, fakt se snažily a pro lakros celkově je velký posun. Je strašně fajn, když budou všechny disciplíny hrát kluci i holky.“

Šestou příčku si oba hráči pochvalují, ale vzhledem k mistrovství Evropy, které se bude hrát v roce 2026 v Praze, toto umístění nepřeceňují. „Šestý místo je super, ale mistrovství Evropy bude úplně jiný turnaj a podle mě zase tak nezáleží na tom, že jsme teď byli šestí. Záleží, jací hráči budou chtít hrát v Praze, jak se individuálně připraví a jak tam budou pak bojovat. Výsledek v Utice byl hezký, ale nezaručuje do budoucna vůbec nic,“ uzavírá Loskot.

Co ještě řekli čeští reprezentanti o MS v USA? Chcete vědět víc o ubytování a cestách na zápasy? Nebo který český tým hraje stejně tvrdě jako Skotsko? Poslouchejte už v úterý 15. října podcast na YouTube kanále CZLAKROS.

Text: Pavel Urban

Foto: Arnev Pokhrel, ČLU