Rozhodčí na letošních MS. Velká výzva i menší počet evropských zástupců

Druhá část článků o českých rozhodčích, kteří se účastní velkých turnajů v těchto týdnech, patří světovým šampionátům. Daniela Pešková byla ve druhé polovině srpna na MS juniorek v Hongkongu, Václav Frank se vydá za pár dní s kolegou Petrem Bekem na boxlakrosové mistrovství do USA.

Pešková byla před MS ve velmi zvláštní roli. Ještě v červenci bojovala v barvách českého národního týmu na mistrovství Evropy. „Pak jsem byla první týden v srpnu na radotínském soustředění jako trenérka, takže se moje příprava na mistrovství světa týkala hlavně osvěžení pravidel. Normálně bych se připravovala i fyzicky, což je vždy nejtěžší část, tu ovšem tento rok zastupovala kondiční a atletická příprava reprezentačního týmu,“ vysvětluje Pešková, která musela splnit fyzické i pravidlové testy.

Podmínky pro boxlakrosový šampionát zase vypočítává Frank: „Letošní MS pokračuje v trendu zvyšování úrovně mezinárodních akcí, s čímž jsou spojené i vyšší nároky na rozhodčí. Museli jsme podstoupit fyzické zátežové testy na sprint a vytrvalost, splnit test ze znalostí pravidel a anglického jazyka a také odpískat několik mezinárodních utkání. Ty vyhodnocovali přímo na místě určení zástupci World Lacrosse a vznikl z nich oficiální zápis s hodnocením.“

I proto se na MS připravoval už od předloňského mistrovství Evropy a chtěl získat co největší zápasovou praxi. „V Česku k tomu naštěstí máme skvělé podmínky, protože se zde hraje nejlepší evropská boxlakrosvá liga a také výborné turnaje,“ pochvaluje si Frank. Ten píská už osm let a na první velké akci byl při ME 2017 ve Finsku. „Tam jsem pískal hned zahajovací utkání Finska s Českem. Od té doby jsem rozhodoval mnoho zápasů na turnajích například v Německu nebo ve Francii, při mezinárodních turnajích Ebox v Praze či na posledním ME v Německu. Myslím, že pojedu do USA s dostatečnými zkušenostmi, které mi pomohou zvládnout těžká utkání.“

Tříhodinové zápasy
Pešková byla předem na mnohé připravena, v Hongkongu ji ale překvapilo hlavně počasí. „Člověk se mohl chystat na podmínky s vysokým vlhkem, jak chce, realita však byla úplně jiná. První týden nám v podstatě jenom pršelo, člověk sice zmoknul, ale mohl běhat celý zápas. Naopak posledních několik dní svítilo neustále sluníčko a uprostřed hřiště bylo i 38 stupňů. Zápasy trvaly kvůli pícím pauzám až tři hodiny a jako rozhodčí jsme se to snažili hlavně přežít,“ líčí pětadvacetiletá Pešková. „Mistrovství dokáže být hrozně náročné. Snažíme se vydat každý den co nejlepší výkon, na rozdíl od hráčů ze hřiště v podstatě celý zápas neslezeme, a neustále nám někdo vytýká, co děláme špatně. To vše dokáže člověka i pořádně semlít,“ dodává.

Také Franka čeká unikátní prostředí. Vždyť šampionát konaný v USA je snem snad každého hráče a samozřejmě se to týká i rozhodčích. „Už když bylo oznámeno, že bude další mistrovství světa právě v Utice, ve státě New York, řekl jsem si, že by to byla ideální příležitost se do kolébky lakrosu podívat. Jsem rád, že to vyšlo a doufám, že si jako evropští rozhodčí uděláme mezi svými zkušenějšími kolegy ze severní Ameriky dobré jméno. Vždyť z celé Evropy bylo nominováno pouze deset rozhodčích, takže o to více si této příležitosti vážím,“ těší se Frank.

Netradiční dresy
Akce v Hongkongu, kde byl dokonce jen jednociferný počet sudích z Evropy, připravila Peškové ještě jedno překvapení. Rozhodčí totiž pískali netradičně ve žlutých svítivých dresech. „První zápas to bylo zvláštní. Kromě dresu nám World Lacrosse poskytl také sukni a kšilt, na které ovšem člověk nemusel být zvyklý. Stejně jako potřebuje hráč přesně padnoucí dres, i my se cítíme a rozhodujeme nejlépe ve věcech, které nám sednou. Postupem času jsem si ale zvykla, a ocenila i lehký materiál oblečení,“ nastiňuje Pešková.

Přidává také úsměvnou historku, kterou neobvyklé oblečení arbitrů přineslo. „Pokud byla Jamajka nebo Austrálie domácí a hrály ve svých žlutých dresech, bylo opravdu těžké rozeznat, kdo hraje za tým a kdo je rozhodčí. Jednou se dokonce stalo, že čtvrtý rozhodčí špatně spočítal hráče na hřišti, protože započítal i jednu rozhodčí bez čepice ve svítivě žlutém dresu.“

V každém případě šlo pro Peškovou po loňském ME juniorek v Praze o další významnou mezinárodní zkušenost. Navíc s ní byla v Hongkongu její matka Lenka, i když v roli hodnotitelky. Jednou by si Daniela chtěla zapískat na mezinárodní akci i s ní. „Třeba za dva roky na mistrovství světa v Japonsku. Myslím, že by to byl velký zážitek. Vidět pak zápis na Pointbenchi z mistrovství, kde je Lenka Pešková i Daniela Pešková, mi přijde legrační,“ uzavírá mladší z této dvojice.

Text: Pavel Urban

Foto: archiv rozhodčích, Shutterlax