Lakrosový úkaz. Veronika Švecová hraje všechny druhy

Je to příběh trochu jako z pohádky o princezně, která zvládne vše, na co sáhne. Teprve čtrnáctiletá hráčka, kterou můžete vidět v dresech různých týmů, válí už i za rodící se juniorskou reprezentaci. A ještě vyššími ambicemi se Veronika Švecová rozhodně netají. „Chtěla bych být součástí českého týmu na olympiádě v Los Angeles,“ říká s plamínky v očích.

Že najdete trenéry či rozhodčí v různých odvětvích lakrosu, není až taková vzácnost, ale že naleznete holku, která hraje všechno, co se v tomto sportu dá, už je věc vskutku nevšední. Přesto jí v Česku máme. Při tom cesta Veroniky k lakrosu byla trochu náhodná.

„Jednou jsem šla parkem a potkala spolužáka, který měl na krku medaili. Řekla jsem, že bych taky takovou chtěla a on odpověděl, že musím hrát lakros. Pozval mě tedy na trénink, kde jsem si vyzkoušela interkros pod vedením Pavla Semeráka a začalo mě to bavit,“ líčí začátky Švecová.

Později jela na soustředění se Zbraslaví s trenérkou Annou Votrubcovou. „Bylo tam povinné si zahrát aspoň jednou boxlakros. Dřív jsem se k tomu moc neměla, ale když jsem si to zkusila, tak mě taky chytnul. Tak jsem začala hrát v Malešicích, kde mě trénoval Vladimír Beran,“ přidává mladá dívka další střípek. Pak měla příležitost si zkusit i český lakros. Oslovil ji trenér Nikolas Adámek, že by mohla přijet na turnaj. Rovnou tam posbírala tři ceny.

Přijde vám to neuvěřitelné? Pak čtěte dál. Veronika má možná superschopnosti. „Jelikož pak boxlakros ve vyšším věku nebudu moct hrát, říkali mi, že bych měla začít hrát ženský lakros. Na léto jsem si tedy půjčila ženskou lakrosku, naučila jsem se s ní i různé triky a pak začala hrát na Sokol I. Smíchov pod vedením Barbary Bažantové,“ zmiňuje Švecová a v klidu dodává: „No a sixes hraju druhou ligu a reprezentační trenér Adam Ondráček mě pak oslovil, že mi to jde, ať jdu hrát i první.“

Jednotlivé druhy se jí prý nepletou, vždy si vezme správné vybavení a jde trénovat či hrát. Ráda má všechny varianty. „Stačí se rozházet a zvyknout si na danou lakrosku. Pak už to není takový problém. Jenom pravidla se mi občas motají,“ přiznává Veronika. Například návyky z boxlakrosu jí jsou v ženském fieldu pískané jako faul. „Teď jsem sama boxlakros začala i pískat, abych o něj nepřišla.“

Švecovou mrzí, že na letošním prvním mistrovství světa v boxlakrosu pro ženy není i český tým. „Měla jsem i příležitost si zahrát v rámci turnaje SheBox za Irsko. Hrála jsem za ně ještě spolu s Rózou Fischerovou a Verčou Tilšerovou. Byla to pro mě velká zkušenost a napadlo nás, že bychom mohly založit ženský tým, ale trenéři se o holky spíš bojí. Přijde mi ale škoda, že takový tým nemáme, protože bychom mohly mít silný výběr a zahrát si na mistrovství.“

Přesto má lakrosová naděje jiný velký cíl. „Můj sen je dostat se na olympiádu v Los Angeles. Doufám, že se tam český tým probojuje a chtěla bych být jeho součástí,“ dodává Švecová.

Text: Pavel Urban

Foto: archiv Veroniky Švecové