Turku den 10

Dnešní den byl odpočinkový… Výlet na kolech, prohlídka města, zakončené krásnými třemi velkými popcorny během meetingu…

Ale začneme v 9:30, kdy na pokoji trenérů začali zvonit budíky z mobilních telefonů. To byl ten správný čas jít na jídlo. Ke snídani už došly jogurty oranžové, ale zato jsou žluté s příchutí banánu. Takže změna, hurá! Okolo 10 hodiny byla venku připravena skupina pěti lidí v čele s vrchní hledačem cesty Tomášem Beranem. Naše skupina si půjčila kola a vyrazila směr kaple svatého Jindřicha. Prvních pár metrů jsme si museli zvykat, že na kole nemáme přehazovačky a také brzdy na řídítkách, ale že se brzdí pohybem šlapek směrem zpátky.

Cestou jsme jen přejeli odbočku a zajeli si o pár kilometrů dále, ale stálo to za to. Našli jsme zkratku přes les, což zdolat na našich kolech určených do města byl celkem husarský kousek, ale komu čest tomu čest. Poté, co jsme vyjeli z lesa a jeli dále, jsme se zeptali na cestu. A místní obyvatel ležérně zvednul ruku a ukázal na cíl naší cesty, který byl cca 50 metrů od nás.

Kaple svatého Jindřicha byla dokončena v roce 2005 a v roce 2007 dostala architektonickou cenu. Kaple je zvláštní tím, že je inspirovaná příběhem Jonáše s velrybou. Vypadá jako převrácená loď. Po vstupu se před námi ukázalo překrásné místo, které bylo celé ze dřeva a bylo prostě nádherné. Bohužel bylo zpoplatněno vstupem 2 EUR, kvůli výstavě místního umělce.

Cesta zpátky nebyla tak napínavá jako jízda lesem, takže může být považovaná za nudnou, ale svezli jsme se místní převozem, který byl kupodivu zadarmo. Po přepravení se na druhou stranu jsme se vydali směrem k přístavu kouknout se na muzeum a lodě. Přístav nebyl nijak veliký, ale bylo tam toho vidět docela dost. Staré krásné lodě, ale i zašlá sláva finského námořnictva.

Po návratu z přístavu jsme předali kola další skupině. A další cíl cesty se změnil na shopping -koupit dárky svým blízkým na místním náměstí. Ale i nasát atmosféru starého města. Náměstí není nijak velké a do místní katedrály je to pěkný kus cesty. Turku katedrála jak zní její oficiální jméno, byla asi třikrát přestavovaná. Oproti českým katedrálám je málo zdobená a místní stavitelé se moc nevyznamenali a občas něco jen přeštukovali a dál už to neřešili. Trenéři zapálili svíčku a poděkovali lakrosovému bohu, že celý turnaj stojí při nich.

Cestou na večeři se část trenérské posádky vydala vyfotit mlýn, na který už dlouho pokukovali. A cestou z mlýna si uvědomili, že má být zasedání komise o udělování cen. Tak narychlo změnili plán a šli se bít za své svěřence, aby dostali krásné ceny. Snad se jejich práce vyplatila. To se dozvíme zítra, kdy má být slavnostní ukončení turnaje. A ceny se předají.Jedno víme jistě, ty pěkné medaile, co byly na stole nám pane bohužel říkat nebudou.

Když švédské masové koule zasytily naše žaludky, vydali jsme se na kolech směr hostel. Ale cesta byla komplikovaná a ztížená tím, že jsme jeli na kole ve dvou, a tak v hustém davu místních obyvatel nebylo kolo moc ovladatelné.

Meeting byl už rychlá záležitost. Navázat na dobré výsledky proti Finům a Anglii! Bez faulů, hrát s balonem v útoku, využít celou šíři hřiště a hrát stařenou obranu. 10 hodina nám vyhovuje, a když ještě hrajeme v červených dresech… Takže vše nám hraje do karet. Jen je potřeba dodržovat zásady a mít na své straně toho „kokota v hlavě“!

Martin Hodaň 

Foto: ZDE
Video: Průvodce od Šimona Tůmu: ZDE
Video: Adam bez kola : ZDE
Video : Jak to vidí/ viděl Petr:  ZDE