30.1.2022
Středopolařka mistrovského týmu LCC Girls Michaela Srchová (32) reprezentuje Česko kromě lakrosu i v mushingu – závodění se psy. V létě se zúčastní mistrovství světa v ženském lakrosu, které se bude konat v Marylandu a zároveň doufá ve výběr na Světové hry v Birminghamu. Z konceptu Sixes je Srchová nadšená a věří, že když se lakros ukáže na olympijských hrách, může přitáhnout nové hráče.
Lakrosu se věnujete
od malička, co vás k němu přivedlo?
Velká část z mé rodiny hraje nebo se aktivně podílí na chodu našeho
radotínského klubu. Lakros hráli i moji rodiče, kteří se v současné
době věnují mládeži. Bylo to tedy víceméně nevyhnutelné.
Máte spoustu dalších zájmů, například
mushing, ve kterém se vám také daří. Máte na lakros stále tolik
času, kolik byste chtěla?
Naštěstí se tyto dva sporty dají docela dobře kombinovat. Díky
tomu, jakou dělám práci, mám dostatek času na obojí. Mushing je
určitě časově náročnější, protože psy po tréninku neodložíte do
kouta jako lakrosku a rozlišovák, ale musíte se jim věnovat i
jinak. Snažím se nezanedbávat ani jedno a zatím se mi to snad daří.
Podle toho, v jakém sportu se blíží vrchol sezony, na ten se
zaměřuji více. Naštěstí lakrosové MS a ME bývají v létě a
mushingové MS (off-snow) na podzim a (on-snow) v zimě.
Jak jste zvládala dva sporty při
studiu?
Při studiu vysoké školy to s časem bylo
kupodivu lepši. Teď se to s mou pracovní dobou naštěstí dá zvládat,
ale je fakt, že moc volného času nemám.
Jaké bylo účastnit se
mistrovství světa v Praze
v roce 2009?
Myslím, že na tomhle MS jsme měli vážně skvělý tým, takže to bylo
skvělé.
Na svůj první světový
šampionát jste do Annapolis
odjela v roce 2005 jako
patnáctiletá holka. Jak
vzpomínáte na tehdejší repre a zážitky z
turnaje?
Vidět, jak to v Americe funguje, byl skvělý zážitek. V týmu jsem
sice byla nejmladší, ale vůbec mi to nevadilo. Měly jsme tam fajn
partu. Zápasů za repre jsem odehrála asi už tolik, že si z tohohle
MS vzpomínám snad jen na zápas proti USA. No, docela jsme tehdy
koukaly.
Na posledním MS
v roce 2017 jste skončily desáté. Jak
obtížné bude na toto umístění
navázat?
Teď dlouho žádná velká mezinárodní
akce nebyla, takže těžko říct, kolik práce odvedli ostatní. Mám ale
pocit, že většina týmů, včetně nás, se dost posouvá. Věřím, že
složíme tým, který dosáhne opět minimálně na desátou příčku.
Jak vnímáte fakt, že má lakros velkou šanci
stát se olympijským sportem?
Je to skvělé. Lakros je krásný komplexní sport, ve kterém nestačí
jen fyzická zdatnost. Hráč musí být zručný s lakroskou, umět herně
myslet a pracovat v týmu. Líbí se mi hlavně koncept Sixes, je to
rychlé a akční. Myslím, že když se ukáže na olympijských hrách,
může přitáhnout nové hráče.
V Národní lize ženského lakrosu vedete
tabulku kanadského bodování a první v produktivitě
jste i v Czech Sixes
League. Cítíte se jako lídryně, nebo
dáváte přednost týmovému úspěchu?
Zajímavá otázka.
Je jasné, že mě těší individuální statistiky, ale pořád je lakros
týmový sport. Když dám gól, uvědomuji si, že je na něm práce
spousta dalších lidí. Někdy dá gól někdo jiný a já z toho mám úplně
stejnou radost, jako kdybych branku trefila já. Vždy je to zásluha
celého týmu, a proto týmový úspěch určitě řadím nad ten
individuální.
Kromě toho, že lakros sama děláte, trénujete
i juniorské hráčky, co vám to
přináší?
Lakros hraji už opravdu dlouho, mám dost
odehráno a zkušenosti se snažím předávat dalším. Být trenér je pro
to ideální. Navíc mě to baví, což je nejdůležitější.
Jaké jsou vaše cíle do
budoucna?
Nejbližším cílem je mushingové MS ve Švédku
na konci února. Na jaře pak MS v canicrossu (běh se psem) ve
Francii a v létě pak lakros. MS a pokud se dostanu do výběru, tak
Světové hry v Americe. Plány mám zatím jen sportovní.
Text: Natálie Chocholoušová
Foto: Kateřina Hrubá