Mladí reprezentanti si došli pro vítězství na Vídeňském turnaji

(PŠ) - V pátek 18.5 se česká juniorská reprezentace vydala směrem Vídeň. Pavel Liška v navigaci se po chvilce jízdy ztratil a tak navigace byla podle Matějových slov spíše v lese než na dálnici. 

Nicméně jsme do Vídně dojeli bez jakýchkoliv problémů. První zápas nás čekal o hodinu a půl později. Proto jsme před ním dostali pár základních pokynů, např. i co můžeme čekat od turnajových rozhodčích. Poté nás čekalo standartní rozcvičení, protažení a šlo se na zápas.

První zápas nás čekal proti univerzitě z Tübingenu. Po celkem roztržitém začátku, kdy měl soupeř vytaženou obranu, jsme zkoušeli přejít jeden na jednoho. Následně se hra uklidnila a my začali hrát své nacvičené signály, a to se nám dařilo. Obrana fungovala celkem dobře, byla si však vědoma, že proti ní nestojí příliš technicky vybavený soupeř. První zápas skončil 7:0. Druhý zápas jsme hráli s neznámým soupeřem z Bulharska. Po chvilkovém seznámení se soupeřem, se rozjel náš signální stroj, plus několik pohledných individuálních akcí. Za pozornost určitě stál gól Jáchyma Plecháčka, který si krásně naběhl zpoza

 brány, kde na brankovišti dostal krásnou nahrávku od Radka Skály. Tento zápas skončil 11:0. Výborně zafungovala obrana ve složení Jakub Výmola, Petr Skála, Petr Fait, David Plecháček, Matěj Řezníček a Franta Dolejší. Bulhary nepustili k žádnému nebezpečnému zakončení. Když už se k němu dostali, stál v brance vynikající Kuba Mareš, který zlikvidoval jakýkoliv střelecký pokus. Pro tento den jsme měli dohráno a odebrali se na hostel.

Naši trenéři si pro nás připravili večer malý test, kterým nás chtěli prověřit a zjistit jak dobře známe signály. Jelikož už teď jsme mistři světa v teoretickém lakrosu, všichni bez sebemenších problémů uspěli. Další den nás čekalo čtvrtfinále proti Graz Gladiators. Zápas skončil poměrem 5:1. V odpoledním semifinále jsme narazili na domácí  Vienna Monarchs a ti nás začali trápit. V obraně to skřípalo a v útoku se nedařilo vstřelit branku. V půli zápasu se skóre nevyvíjelo vůbec pozitivně, prohrávali jsme 1:4. Nakonec jsme se ale zvedli a zápas otočili v náš prospěch na konečných 8:7. Poté jsme šli podpořit své kolegy z jiného oboru, ti však prohráli v semifinále 1:3 proti Slovensku.

            V neděli jsme se nasnídali, vyklidili hostel a vyrazili na finále. Soupeře jsme moc dobře neznali, ale poté co před námi asi hodinu trénoval, jsme si vytipovali pár dobrých hráčů, kteří by mohli být potenciálně nebezpeční. Ve tři hodiny jsme nastoupili na rozpálenou umělku. Začali jsme dobře a rychle jsme vedli 4:1, poté jsme však nedisciplinovaností náskok ztratili a Karlsruhe Storm vyrovnali. Po půlce, kdy jsme dostali pár dobrých rad od našich trenérů Martina Hodaně, Tomáše Berana a Adama Ondráčka jsme se více začali soustředit na hru. Přestali jsme především dělat hloupé fauly, za které jsme byli mnohokrát vylučováni. Obrana se zlepšila a začala více komunikovat. Útok začal dávat více gólů. Prosadili se Michal Ronovský, Jáchym Plecháček, Matěj Barák a Jiří Loskot a mnoho dalších. Finálový zápas skončil 9:5 v náš prospěch.

            Výhra patří celému týmu a hlavně i panu Františkovi z Brna, kuchaři z restaurace na stadionu, který se o nás staral jako o vlastní. Housky, salát a šunka byly vynikající, takže díky Franto!!! A o tom to je!

(Petr Ševcovic)